Oodolnost proti kinetóze je poměrně snadno trénovatelná, tělo si prostě časem zvykne, jediné co je potřeba je tomu trochu pomoct. Ta matějská není v tomhle úplně od věci, ale je to jednorázová akce a nemá smysl jeden den lítat na atrakcích do zblití a pak zase nic - spíš prostě pravidelně vystavovat tělo situaci, kdy se jednotlivé smyslové vjemy liší (např. při jízdě v autě čumět do strany a ne dopředu, nebát se ve vlaku sedět proti směru jízdy a pod), s tím, že hodně pomůže dát smysly dohromady, ve chvíli, kdy cítíš, "že to by to na tebe mohlo jít" (tzn srovnat si v ten moment smysly pomocí nejaké reference - nejlépe pohled na horizont ve směru pohybu). Proto je naprosto největší hloupost to, co dělávají maminky, když svoje ratolesti šoupou na přední sedačky autobusů, protože vzadu by blily - akorád tak děckum prodlužují to období citlivosti na kynetózu a ratolest se stejně časem bude muset "problít" k odolnosti. Akorád na psychiku děcka má úplně jiný vliv, když se "probleje" v první a druhé třídě nebo když má problémy s kinetózou v pubertě, v době kdy potřebuje udělat dojem na spolužačky  |
|
