Velmi ve zkratce a obecně: pro zvýšení účinosti křidélek na letounech pro vysoké a nadzvukové rychlosti, kde se používá křídlo s velkým šípem, potažmo křídlo stavitelné. Jsou i eroplány, které dokonce křidélka vůbec nemají a používají na zatáčení kombinaci rušičů vztlaků a právě plovoucí VOP.
Zkopíruju ti ze staršího příspěvku - samozřejmě o MiG-23  :
VOP - vodorovna ocasni plocha se vychyluje i jako vyskovka a diferencialne podle toho, jaky naklon se chce dosahnout - tzn, pritahnes na stoupani - obe se vychyli smerem nahoru - das naklon, jedna jde lehce dolu, druha nahoru a soucasne jeste obe trosku nahoru, aby byl zachovan puvodni pozadovany vektor stoupani. V zavislosti na kofiguraci kridla se jeste pouzivaji plosky na horni strane kridla, ktere maji nejvetsi vychylku na kridle 16, na kridle 72 jsou bez funkce. Rika se jim interceptory - mozna spravne mozna ne, prelozeno presne z rustiny jsou to "rusice vztlaku" - ploska se vychyli smerem nahoru, narusi obtekani kridla - snizi se mirne vzlatk toho kridla a kridlo klesne dolu - letadlo se nakloni - pritahnes a zataci. Vzdy se vychyli jen jedna ploska. Cim vetsi uhel kridla, tim mensi vychylka interceptoru a vetsi diferencialni vychylka VOP.
Příklad Bell X-1 není nejvhodnější, protože to byl první nadzvukový eroplán a výzkum obtékání a všeho byl v plenkách. Mirage 2000 také není nejvhodnější příklad, i když je to delta, ale jinak VOP vlastně vůbec nemá - tzn. kormidla se na Mirage chovají principielně jako plovoucí VOP, Concorde dtto. (a Starfighter se svým křídlem je kapitola sama o sobě). Týká se to tedy přímo letu vysokými a nadzvukovými rychlosti, ne jen okamžiku překonávání zvukové bariéry.
Zjednodušeně se dá říct, že se tím nahrazuje krátká páka působení síly křidélka - pokud má éro rozpětí 40 metrů a téměř přímé křídlo je páka velká a křidélko může být malé - účinnosti klopivého momentu je dosaženo právě velkou pákou. Pokud má éro rozpětí 7 metrů a velký šíp, je malá páka křidélka a muselo by být obrovské - proto jej doplňuje plovoucí VOP. |
|
1x 
