Výroba dokonalých kopií je někdy zajímavá.
V polovině 70.let přišli muzikanti na to, že japonské kopie absolutní klasiky v elektrických kytarách Fendera Stratocastera, prodávané pod značkami Tomson, Thomas, Fresher a Gallan za zlomek ceny originálu jsou mechanicky stejně kvalitní a co do hlasu elektriky dokonce věrnější původnímu originálu, než současné nové originály z Kalifornie (a Mexika), takže si je nechali posílat i muzikanti zpátky do USA. Uznali to i fachmani od Fendera a založili kvůli tomu "Fender Division Japan".
Jedny brýle (skla) mám tak maximálně na 5-7 let. Pak se stejně poškrábou, změní optická mohutnost a podobně. Mám dvoje takové černé brýle, jedny z vietnamského stánku za 150,- a druhé (už jsem tu psal) za cca 1300,-. Oboje drží celé ty roky bez jakéhokoliv problému a výměnu skel přežívají bez úhony.
Rozhodně bych si tedy koupil, kdybych teď za své sháněl, i tyhle za 400,- protože jestli nejsou opravdu pravé (a co je dnes pravé?), tak za slevu z 4500,- na 400,- pouze riskuji ztrátu "doživotní" záruky. Protože do dokonalé kopie můžu použít celý sortiment originálních doplňků, kdybych chtěl jinou barvu, reflex, polarizaci a podobně. Za stejné peníze si takhle mohu koupit těch brýlí 10 a při každé nespokojenosti je zahodit a vytáhnout ze šuplíku další.
Fór je v tom, že jednoduché ocelové černé brýle s falešným pozlacením (a nic jiného ani Ray Ban nejsou) nestojí víc, než za ten 1 litr, ve slevě na půl před vánocemi 400,- - správná cena. Těch zbývajících 4100,- Kč je poplatek za pocit, že jsem si v kamenném krámě koupil tu pravou značku a doživotní záruku.
Nicméně opakuji - pokud má někdo možnost ukázat prstem do katalogu a pak může čekat dárek, pak jsou dle mého soudu Ray Ban správná volba. |
|
