Vzhledem k tomu, že jsem se dnes asi po 4 letech poprvé vysekal pri přistání na IVAO, nedá mi to, než abych se s Vámi podělil o svůj zážitek. Myslím, že to bude zajímavé i proto, že to krásně odpovídá nehodám, které zavinil lidský faktor. Zkrátka jsem si připadal jak v leteckých nehodách od national geographic.
Šlo o NDB-DME přiblížení na letišti Narsarsuaq.
Jak to všechno začalo - prostým opomenutím důležitého úkonu - zapoměl jsem před letištěm sesouhlasit gyroskopy, z nichž jde do přístrojů údaj o headingu. Pro ty kdo tůčko nelétají - tato chyba způsobí, že máte error v headingu (v tomto případě vzhledem k letu do Gronska šlo o několik desítek stupňů - asi tak 40). Samozřejmě jsem o této chybě nevěděl, a tak jsem nevěděl, že všechno, tj. HSI, RMI a další navigační přístroje ukazují nesmysly.
Začátečný bod přiblížení bylo NDBčko NA (umístěné na letišti), od nějž se mělo pokračovat kursem 278, pak na 8 majlích na DME zatočit doleva na kurs dráhy 072. K NDB jsem doletěl (před tím jsem na něm 10 minut holdoval, samozřejmě ve zcela špatných kursech, aniž bycho to věděl), a od něj pokračuji kursem 278, ve skutečnosti však byl kurs asi 220. Na DME 8 zatočím na finále, pokračuji a ejhle, letiště nikde, naopak letím do hory. V tom okamžení mi seplo, nahlásil jsem go-around (zatím úplně klidný), a ATC mě poslal na NA holdovat.
Během holdu jsem se snažil si sesouhlasit gyroskopy podle magnetického kursu, což ovšem v průběhu zatáčky není (a navíc v blízkosti magnetického severu) není dost dobře možné. V důsledku toho jsem si gyroskopy úplně roztočil, a vůbec jsem neznal ani svoji pozici, ani heading (a to ani přibližně). Nervy začaly pracovat, začal jsem zpovídat ATCho, jaký že mám kurz, a že chci vektory - odpovědí bylo, že vektorovat mě dost dobře nemůže, a poslal mě znova na NDB přiblížení. Jediné co jsem věděl bylo, kde je NDB a pak ještě DME údaj. Za absence údajů o headingu jsem samozřejmě vůbec nevěděl kde jsem, a úplně jsem ztratil orientaci.
ATC se mě snažil vektorovat na vizuální přiblížení, ovšem vizuál mi taky moc nešel (ty fjordy vypadaj všechny stejně), navíc údaj o směru letu mi scházel do té míry, že jsem nevěděl kde mi hlava stojí, tím méně jaký je směr rwy(i když jsem se snažil vejrat do visual chartu). Do toho mi začala pískat rezerva paliva (přiblížení už trvalo víc jak 40 minut) - aby mě to neznervozňovalo, signalizaci jsem vypnul. S ní jsem ovšem vypnul i sirénu kritického úhlu náběhu (je to tatáž siréna, a pokud ji vypnete, neřvou ani jiné alarmy). Pak jsem sice rwy uviděl a začal klesat na visuální přiblížení, ale ve stresu jsem zapomněl přidat režim, překročil jsem kritický úhel náběhu (neb jsem vypnul zvukovou signalizaci), a zapíchl jsem to vpravo od dráhy. Toť vše.
Když si to tak uvážím, je to fakt jak jedna z těch nehod, co se na ně díváme v úterý v TV. Jedna (dost zásadní chyba) odstartuje takový řetězec událostí, který vede k naprosté ztrátě schopnosti pilota ovládat let. Viděno zpětně bylo jediným správným postupem nastoupat bezpečnou hladinu, a pomocí komunikace s ATC (nebo podle GPS)sesouhlasit gyroskopy tak, aby indikace byla správná, případně divertovat na méně nebezpečné letiště. Já s důvěrou ve svou schopnost dokončit let podle vidu jsem způsobil havárii, nemluvě o tom, že jsem BHA udělal takovou ostudu, že teď už budu muset lítat jen za Aeroflot  . |
|
1x 
