B-O-M-BÁÁÁ!
Ani ne tak podstata příběhu, jako ten vypiplanej vypravěčskej styl - řval jsem nahlas - a čet to načtyřikrát, 3x nucená pauza, slzy v očích.
Tonde, JSI KING!
PS. aby ti to nebylo líto - udělals mi radost, hlavně protože mám občas po delší pauze podobné problémy - přesně záporné g je to "pravé ořechové". K tomu se přidá navíc to, že když držím (od začátku) knypl, vydržím mnohem víc. Ale nechat se na začátku sezóny nějakým dobrákem "vyvézt" do termiky - z toho jsem už vyrostl.
Dvakrát jsem byl takhle opravdu na kolenou - poprvé jako 9-ti letý špunt na letišti v Kolíně - to mi táta po známosti vyjednal výlet s tehdejším náčelníkem ing. Fr. Novákem. Letěli jsme nad polema a fabrikama a já byl (poprvé v malém letadle, velkým už jsem párkrát letěl) v sedmém nebi. Cestou zpátky se mě Pan Pilot zeptal "Tak co, půjdeme do překrutů?" Jako dnes to slyším. Věděl jsem houby, co to je a tak jsem řekl (to nadšení!) "Jasně!".
Když dělal první (teprve po letech jsem se dozvěděl sled a rytmus přemetu a výkrutu v jednom pohybu, který to obnáší) točilo se mi nad hlavou zleva doprava hnědé pole a to se mi líbilo. Když dělal druhý (plynule navázal celou řadu - byl to tehdy výkonný akrobat a nemýlím-li se reprezentant), říkal jsem si v duchu nejistě "..jeden by mi na ukázku asi stačil..." - a když dělal třetí, hlavou mi až do přistání bušilo jen jedno -"Tu radost, že se ti tady pob..ju ti teda neudělám!!!" - naštěstí jsem měl pusu dost velkou a rty zaťaté, nemuselo se nic mýt.
Od Trenera jsem se nejistým a oboučkovitým krokem odpotácel k pumpě a chvíli si pumpoval studenou vodu na hlavu - docela to pomáhalo (nejenom na neápadné vypáchntí úst). Pamatuju si zcela přesně, jak mi ing. Novák něco chtěl říkat, nebo mi nějak pomáhat a jeho žena (taky Paní Pilotka, jestli se dobře pamatuju - tehdy ale v čevených odvážných bikinkách - to jsem nepřehlédl - v té době !) ho zadržela a mateřsky říkala "Nech ho - podívej se, co jsi s ním udělal!". Nevěděl jsem, jestli jí mám být vděčný, nebo na ni mít vztek, protože odhalila, že já, takový tvrďák, jsem vlastně v koncích. Odplížil jsem se z letiště jako prašivý pes, ale stejně jsem to nevydržel - a lítám.
S druhou epizodou nebudu zdržovat. Jenom rada pro začátečníky - před vývozem do termiky nejezte na lačný žaludek sojový suk. Děje následující urychluje přibližně 5x !
Mám z tohohle problému pořád komplex, protože mi připadá, že já mám problém a všichni ostatní piloti přece žádný problém nemají. I když - když jsem pak po letech v termice přežil i šestihodinovku - a to úplně bez problému, už to přece jenjom jde... |
|
