Prásknout "jako s játrama" nebyl zrovna dobrej termín  , játristi (=piloti létajíécí ATR - játro) si jistě velmi zakládají na svém jemném přistávání...
IMHO: u vrtulového letounu (turbina, písty) se na přistávání vždycky nastavuje "fine pitch" - minimální úhel náběhu vrtulí - to proto, že jen pak lze dát plný knedlík v případě nouze. Platí to u velkých (Dacota, ATR) i u malých (viz jeden z posledních smrťáků na Metasokolu). Když vrtule nejsou na minim.ú.n., přidá se plyn a motor se začne dusit, nedá výkon, nezvýší se rychlost, zůstane II.režim a kraksna je hotová.
Přistávání s reverzací ve vzduchu (před kontaktem podvozku s RWY) je stejně jako vysouvání spoilerů/brzdných štítků (nízko) ve vzduchu krajně nestandartní. Pokud vím, v běžné dopravě se nepoužívá - myslím, že hlavně právě pro tu nestandartnost. Tam totiž jak to jednou vysuneš (reverzuješ) už s tím nic neuděláš - a i takový pád ze 3 metrů je u takového "drobka" docela prda na dorazy...
Technicky to ale jistě jde - ale buď 1) s vysokým rizikem náhlé ztráty rychlosti a tím náhlé (!!) ztráty vztlaku - kdo se má rád, tohle neriskuje.
Nebo za 2) při mimořádných manévrech - viz natlačený herky, který brzdí vrtulema, ale střemhlavá poloha snižuje možnost ztráty rychlosti a pád (tlačí podle rychloměru co to jde a kolik je potřeba) - a pk nepochybně propracovaný postup nouzového / bojového přistání s limity minimální rychlosti pro různou hmotnost stroje a taky propracovaná sekvence jak přece jen z této situace provést go-around. |
|
