Máš možná pravdu, protože při tom bočení si ten pilot vůbec nebyl jistejm, těžkon řáct,jestli to chtěl urvat nebo se jen šteloval proti tej aleji. Ale je to jak píšeš dál, pokračovat v letu za těchto podmínek (překážky kolem, plnej vrtulník) může ne snad - ale určitě jen psychopat. Normální tvor by to hned na začátku posadil zpátky a buď vyhnal nějaký lidi (ptal ses jak přiletěl - asi s prázdnou) nebo počkat do večera, až se ochladí. Pouštím si to kolem dokola a ten tvor mne štve - ta představa, že se takovýhle paka dostanou za knipl - byl zázrak, že to nenapral do dalších lidí (a toho staříka je mi pochopitelně moc a moc líto).
Pokud jde o létání u záchranky - je tu asi trochu problém. Zajímavé je létání na hraně. Záchranka to umožňuje - pochopitelně i tak v limitech určité jistoty, jejíž obálka je ale mnohem širší, než obvyklé "katolické" létání. Piloti záchranky jsou (skoro bez výjimky) fakt machři. Zajímavé pak mohu být příhody, kdy toho má pilot "plné ruce" - ale zvládne to. O tom se člověk dozví většinou jen od někoho, kdo to zná a byl u toho - ať uvnitř, nebo se koukal zblízka zvenčí. Ti ale nic nechtějí zveřejnit - protože je to kůže pilota, co by šla na trh. A piloti sami o tom moc nemluví, tak maximálně mezi nejbližšími přáteli a ti to nedávají dál - a já je chápu. I pro mne by to bylo velezajímavé čtení, ale nečekám, že s tím někdo přijde.
Ještě k překonání vlivu země (dynamický start) - kdo to zažil poprvé ve vrtulníku - tak první dojem je, že to už je ta havarie. Vrtulník se hrbí dopředu, rotorový disk jen pár pídí nad zemí (stres mění proporce) a kolo pořád ještě drkotá na zemi. Fujtajbl. Když už pak člověk ví o co jde -tak je to zajímavé zpestření. Vždycky ale - vždycky jen s prostorem kolem ! |
|
