Když jsem poprvé onehdá v Podhořanech skočil na svah v jednosedadlovce, tak ačkoliv nachytřen teoriemi a pravidly, jsem si prvních 45 minut zoufal a hledal, jak si v tom počínat nějak uspokojivě. Pak jsem si uvědomil, že to asi tak zoufalé zase nebylo, když už tam hobluju svah 45 minut a pak to začalo nějak jít líp. Nakonec jsem přistál zpátky na letišti, nikoliv dole v poli pod svahem. Saturace zážitkem neskutečná. Oproti tomu si nějak naprosto vůbec nevybavuji vykroužený první stoupák.
Závětrný svah jsem si poprvé nechtíc a z nepozornosti vyzkoušel v Beskydech a od té doby si pamatuju, že takovou krávovinu už nehodlám udělat  |
|
