Sám sis odpověděl. Limitace únosnosti spoje. Ale pokud vím tak lámačky a desktrukční zkoušky se na zkompletovaném letadle nedělají. (Dělá se flexe a limity pružnosti křídla, které většinou končí destrukční zkouškou, destrukční zkoušky dílčích komponent.) Je to tedy výpočet, který i s použitím moderní techniky je stále jen přibližný - protože nejdou zadat všechny podmínky. Z hlediska bezpečnosti počítám s koeficientem alespoň dva, tzn. že reálně do destrukce by letadlo muselo být s prázdnými nádržemi přetíženo dvojnásobně, ale zase v reálu je ten spoj vždy balancován nějakým zatížením v křídle.
Mimochodem nedávno jsem koukal na dvoudílný dokument o vývoji Mi-8, zaujalo mě pak první bojové nasazení v Afgánistánu. Sitace vyžadovala, že piloti vlastně neustále lítali s těma mašinama přes "akademické" limity. V praxi se však ukázalo, že se nic netrhá, neničí. Konstukční kancelář pak přímo v Afgánistánu prováděla měření za letu a zvyšovala limity v některých případech až trojnásobně, pokud mě pamět a dokumentaristi neklamou.
Bohužel z vlastní praxe vím, že tyto akademické limity můžou být i dost nadnesené. Tedy výpočet ukazuje, že vše by mělo být za určitých řekněme mimořádných podmínek OK, ale když k těm mimořádným podmínkám v relitě dojde, ukáže se, že to tak není. Pak se obvykle hledají faktory, které nebyly zohledněny při výpočtech. |
|