Tohle vidím na dětech. Sám jsem byl veden k tomu, abych pokud něco chci, se napřed pokusil na to přijít sám, a když už se nedaří, tak alespoň věnoval čas a energii na položení správné otázky a následně se opět snažil ji pochopit, než to odsoudím.
Dnešní mládež (klišé, co?  ) je na tom jinak. Nedostatek pozornosti a péče rodičů a "vše pod nos". Shodou okolností jsem přišel k dvěma dětem prepubertálního věku a dá mi to hodně práce se ovládnout, ale je to třeba - na hloupou otázkou odpovídám takovou otázkou, která je dovede k zamyšlení. Pokud ne, prostě ignoruji. Na chytrou otázku rád reaguji a snažím se rozvíjet další zájem o poznání a hlavně podporovat samostatnou zvídavost.
A na péráku to po těch letech vidím v praxi. Sám jsem se od začátku snažil nastudovat a projít všechny dostupné dokumenty a postupy, a když už jsem se ptal, tak jsem si dal sakra záležet na formulaci toho dotazu. Nicméně "mladickou nerozvážnost a prchlivost" bych nezatracoval. Jen to chce nadhled a asertivitu, místo arogance elitářství. Ptá se hloupě? Odpovězme otázkou, která ho navede správným směrem, nebo ho nasměrujme ke zdroji, kde svou vlastní snahou a pílí může dojít poznání.
Neodsuzovat, nepovyšovat se, ale také rozhodně nedávat zadarmo, tím se nikdy nic nenaučí.
|
|
