S Tu-104 jsem letěl, je to už milión let. Problém je, že dnes se často srovnává nesrovnatelné - a lidé tehdejší doby se odsuzují podle měřítek dnešních znalostí. Cestující tehdy absolutně neměli s čím srovnávat - a let na palubě Tu-104 (ostatně i Il-18, navíc s teplým dobrým jídlem a veškerým komfortem, který se tehdy nabízel.. ), to bylo něco, jako dneska letět Concordem. Pokyvovat dnes hlavou nad tím, že jsme tehdy nevybrali DC-10 a létali "těmi hroznými tůčky" je absolutní nesmysl (nemyslím tím tady naše diskuse, spíš obecnou náladu).
Taky by bylo chybou si ale myslet, že by tehdy nebyli v řídících místech lidé, kteří nerozuměli svému řemeslu nebo by se báli otevřít hubu. Jen na konci toho řetězce rozhodovaly "strategické důvody" - které často neměly nic společného s ideologií, ale s korytem toho či onoho funkcionáře. Politika je v zásadě furt stejná. Jako příklad můžete vzít skoro dvouletý vzdor SLI proti zavedení Il-62 do našeho provozu. Aerolinky už měly kontrakty, ale SLI trvala na svém, že letadlo nesplňuje x předpisů a proto nebude vydáno typové osvědčení. A nebylo to tajné, vědělo se o tom, jen se nesmělo napsat, že "technické parametry sovětských letadel zaostávají za evropskou normou a proto v ČSSR nebudou registrována a uváděna do provozu" - ale vědělo se to. Stejně to bylo na prd, po dvou letech se rozhodlo - a předpis nepředpis, Il-62 začly létat na značkách OK.
Konec konců - s "pantografem" - tedy tzv. "příměstskou elektrickou motorovou jednotou", to bylo to samé, akorát to nevyráběli Rusové, ale nějaká naše vagónka (Studénka ? už se nepamatuju). Tam ještě nesjela série z "pásu" a bylo jasné, že bez porušení předpisů to na trať vyjet nemůže. A byl boj - a protože by to znamenalo, že náš velký podnik nesplní plán a úderníci neudeří, byl dohlédací úřad pokořen a pantografy začaly na trati mezi Kolínem a Prahou vydávat při rozjezdu své typické: "ts-ts-ts-c-ts-ts-ts-c-ts-ts-ts-c"
Jak psal Havlíček Borovský: "Vždyť svět je pořád stejný, lidé ho nezmění. Plivni si stokrát do moře, ono se nezpění".
 |
|
