Ony totiž dopraváky, které by mě něčím lákaly, už téměř nelétají (DC-10, Tristar, 727), ostatní mi je naprosto ukradený (Airbusy a současné Boeingy). Ano, ukradený znamená, že mi je jedno, jestli je létat budu, nebo nikdy nebudu. Je to jen o podmínkách. A dálkovky mě ničí. Zkusil jsem si je a děkuji, nechci.
Byly to vlastně krásné doby, kdy jsem byl vyhraněnej a měl jasno, Boeing ano, Airbus ne, to už je ale minulost.
737 mi vyhovuje. Mám na ní asi 4000h, lítal jsem jí zleva, zprava, zprostředka, od amerického pobřeží Pacifiku po Indický Oceán, od polárního kruhu po rovník, je celkem spolehlivá a práce se na ní sehnat dá. Jakej má overhead panel mě už nezajímá. Doprava mi dala už víc, než jsem po ní chtěl (myslel jsem si, že mým životním vrcholem bude lítat pravidelku do Londýna a do Moskvy), takže můj veškerý hobbismus v tomhle směru vyšuměl a teď se ubírá (staro)novým směrem. Takže když říkám, že mě 787 byla úplně fuk, tak nekecám.
|
|
