No ono to je s tím věkem, tak trochu úhel pohledu. Když mi bylo těch třicet plus, spíš mínus, připadal jsem si na vrcholu a ty co jim bylo co mě teď jsem považoval za létající fosílie co jen překažej mladším. Teď zase mi ti mladší připadaj moc mladí na cpt.
Emoce jsou a budou vždy a nejen v letectví. Profík, ale je nechá na zemi a do vzduchu musí jako tým. Jinak je zaděláno. I já mám pár lidí kolem, co je moc nemusím. Ale to končí u toho, že bych s nima na kafe nešel. Nic víc. Je tady kluk, co je strojník od pánaboha s ním bych letěl kamkoli a v jakémkoli počasí a věděl, že je na 200%. V životě nesnesitelný, ale jakmile posadí prdel do plechovky, je to někdo jinej. Naprostá jistota a spolehlivost. V hlavě má snad počítač a má něco, co se nedá naučit. Jakýsi sedmý smysl předvídat. Ale soukromě bych s ním nešel ani přes ulici. |
|
