No, ono je to hlavně všude úplně jinak.
V některých zemích si vydávání ID řeší (proti)letecký úřad, ministerstvo dopravy, nebo jím pověřená instituce, většinou nějaká národní dopravně-bezpečnostní agentura. To je třeba příklad Transport of Canada, nebo emerické TSA. Výhodou je pak celostátní platnost. V jiných zemích si to řeší konkrétní letiště, resp. jejich bezpečnostní agentura, to je třeba příklad tady v UK. Taková ID pak fungují jenom na konkrétním letišti, resp. skupině letišť stejného provozovatele. V takových případech ale navíc většinou nad vydáváním bdí nějaký předpis od národní instituce, třebas konkrétně místní Department of Transport - díky tomu musí každý žadatel projít kompletní velkou bezpečnostní prověrkou a mít v pořádku rejstřík(y) a příslušné reference, bez ohledu na to, kdo pak ID nakonec vydává a provozuje. To je důvod, proč si Mácha na místních velkých letištích ani neškrtne 
Jinde si to pak řeší aerolinky samostatně - resp. v řadě případů si aerolinky řeší svoje vlastní ID a prověrky, nad rámec národních/letištních ID.
Pak je taky potřeba rozlišovat, k čemu takové ID vlastně slouží a opravňuje. Někde je to jen prostá identifikace a přístup do omezených zón landside a airside si řeší letiště jinak. Jinde je to zároveň karta, která funguje v různých přístupových čtečkách, navíc s nějakým PINem, a ta pak slouží k samostatnému přístupu do různých žadateli přidělených zón, obvykle také i jako náhrada pasu, v případech kdy člověk prochází přes klasické imigrační pro cestující. Ty ale bývají platné většinou jen pro konkrétní letiště (nebo max. pár letišť stejného provozovatele) a na jiných letištích musí být dotyčný do konkrétních zón eskorotován místním personálem. Pro příklad tady v UK máme čipovou kartu, se kterou se dostanu na Gatwicku do příslušných míst sám přes čtečku a PIN (ne všude), ale pokud letím třeba z Manchesteru, tak si bez někoho se mnou ani neškrtnu - ani z airbridge dolů udělat walkaround.
To je ostatně i případ toho, když někde mimo domovskou základnu opouštíme letadlo, nebo letiště - např. z důvodu pobytu.
Taky je ještě potřeba říct, že nad vším bdí ještě letištní security - a ať má člověk ID jaký chce, byť se jen přiblížit airside, musí projít komplet kontrolou přes rám, scanner, apod. Security taky většinou velmi dobře ví (a nebo na to mají přírůčky), jak vypadají ID různých letišť a aerolinek a taky na ně koukají. Setkal jsem se i se žádostí o pas a pilotní licenci.
Pokud jde o onoho výletníka jáchcibejttakypilota - podle mě si vyrobil nějaké ID podle vzoru (našel, ukradl, půjčil, stáhnul), vzal ho na letiště, které není pro onu aerolinku domovské a tím pádem nepotřeboval čip, PIN, apod., přifařil se někde staff kanálem za nějakou crew a tím prošel do prostoru, kam se člověk dostane jen s platnou letenkou - tzn. do prostoru jako cestující, jen neplatící. Taky pochopitelně prošel skrz security, čili v tomhle ohledu riziko nehrozí. No a pak se někde nasomroval do letadla - jestli ho tam někdo vzal, to už osobně nechápu - jak je přesvědčil a na základě čeho ho pustili si nedokážu představit. U nás pokud by se někdo chtěl vézt na základě ID v kabině, nebo nedej bože na jumpseatu - to musí mít hodně důkladné p(r)ověření a hlavně bychom o něm věděli předem z rosteru. Někdo jen tak přijít a letět, to neexistuje, s pochopitelnou výjimkou CAA a DfT, ale to je jiná story... |
|
