Ano je to fascinující, co byli dříve lidé schopni zkonstruovat, s na pohled primitivními prostředky. Ale vzhledem k tomu, že tu dobu tak trochu pamatuju, dovolím si poznamenat, že tehdejších konstruktérů bylo mnohem více, a především všechno to bylo umožněno velikými zkušenostmi starých, kteří je předávali těm mladším. A to je to, čemu se říkalo konstruktérská škola. Prostě se něco zkonstruovalo, postavilo se to a zjistilo se, že to není ono. Tak se jelo na novo, nebo se to předělalo. V tom je obrovská výhoda počítačových simulací, ušetří to mraky peněz času a taky se můžou zkoušet řešení, na který by normálně člověk neměl odvahu.
Tehdejší počítače, byly něco zcela jiného, než ty dnešní. To člověk musel být hodně velký specialista, aby je mohl používat. A zpravidla se využívaly k jedinému úkolu.
V konstrukci v roce 1991 jsme měli Auto CAD 10 a koukali na to jak na zázrak. Starší chlapi se k tomu ani nepřiblížili a pro nás, tehdy mladé, to bylo něco jako hodně dobrý rýsovací prkno, kde lze dle libosti mazat a kopírovat.
Mimochodem, taková Z50 vzlétla rok od zahájení projekčních prací. To mi přišlo vždycky jako fantastické. Ovšem jen mlhavě tuším, kolik na tom dělalo lidí a už vůbec netuším, kolik to stálo. A jsme u jádra pudla. Takový vývoj Blaníka stál tolik, že si to žádný západní výrobce nemohl dovolit. Tedy on ani ten východní, ale všechno co mělo co dělat s armádou v tehdejší době mělo absolutní přednost. |
|
