No, kluci sice mají pravdu, ale možná jsi si to blbě vyložil. To, že musíš mít VOR/DME nebo DME/DME neznamená, že ti stačí mít standardní přijímače tehle zařízení, jako mají defaultní letadla. Myslí se tím zařízení schopné prostorové navigace (RNAV) na základě jmenovaných zařízení. Což jsou třeba právě FMS, jako měly Tu-154 ČSA, stopadesátčtyřka totiž neměla inerci a tak si FMS určoval polohu jenom z radionavigačních zařízení (sám si bral zaměření). FMS nemusí být nutně krmený z inerce, tak jako to má většina velkejch mašin.
Anebo KNS, s tím jsem se osobně setkal na L-200 a L-410, a přišlo mi to jako malý zázrak. Princip byl v tom, že v malé kouzelné skříňce pilot naladil libovolný VOR, v jehož dosahu se nacházel, a zadal polární souřadnice bodu, na který chtěl letět (tj. radiál a vzdálenost). Přístroj pak hýbal s HSI, které se tvářilo, jako kdyby v zadaném bodě byl VOR. Jediným rozdílem bylo, že odchylka břevna HSI nebyla úměrná úhlové odchylce od radiálu, ale kolmé vzdálenosti, jako třeba u GPS. Bylo třeba mít na pozoru, že cestou k danému bodu mohlo letadlo vyletět z dosahu VORu, vůči němuž byly souřadnice bodu zadané, a pak bylo třeba znovu zadat nové, vztažené k bližšímu VORu. KNS byl schopný mít v paměti až devět bodů. Nutno však podotknout, že KNS není uznaný jako primární zařízení pro RNAV, protože zdaleka ne všechny fixy jsou dnes definovány i polárními souřadnicemi.
Poznámka na závěr - v mnoha zemích, kupříkladu v USA, není povinná schopnost prostorové navigace, takže třeba Northwest má svoje Dc-9 vybavené standardně 2xVOR, 2xDME, ADF. Tak jako je default B737. Nevěřil jsem tomu, dokud na jednom zahraničním fóru o tom nepsali sami piloti NW.... |
|
