No, myslím, že moje poznámka směřovala trochu jinam, alespoň jsem to myslel trochu jinak.
1) ANO, poslouchám co se mi líbí, každý může, v tom je krása hudby. To ale není podstatou mé poznámky o archetypu sračky (a ani to s ní není v rozporu)
2) ANO, je obtížné definovat kýč a sračku, ale jsou extrémy, kde to asi jde - to je třeba IMHO ten mů příklad. Ale pozor - sračku z toho nedělá ani ta hudba, ani hlas interpreta, sračkou a kýčem to činí až ten text!
3) NE, be-bop. scat, techno, tranz nejsou a-priori kýče ani sračky, protože si nehrají na něco jiného či lepšího, než jsou. A tak nemůžu mít nic nejen proti tomu, že se to někomu líbí, ani proti tomu, že to někdo produkuje, případně zveřejňuje. V tom asi stojíme každý na jiném břehu. |
|
