Krtice neb skrofulosa jest onemocnění celkové, dětskému věku přináležející, které se vyznačuje snadnou zranitelností těla, velikou náchylností ku vleklým, soudobně nebo po sobě se dostavujícím a často se opakujícím zánětlivým neduhům nejrozmanitějších tkaní těla, s výpotky snadno se rozpadajícími a s velikou disposicí pro tuberkulosu. Nejčastějším sídlem jsou především mízní (lymfatické) žlázy, potom kůže, klouby, kosti, sliznice a ústroje smyslové. Jako příčinu k-ic uvádějí jedni t. zv. bacilla tuberkulosního a tvrdí, že skrofulosa jest tuberkulosou dětského věku; druzí mají za to, že k. jsou jen příznivou půdou pro bacilla toho. Dle tohoto druhého názoru lze vyložiti velikou náklonnost k-ic k tuberkulose, totiž tu zkušenost, že u dětí krtičnatých dříve nebo později vyskytuje se tuberkulosa, zejména při nepříznivých domácích poměrech. K. jsou nemocí nezřídka zděděnou čili vrozenou, neboť jest známo, že děti pocházející z rodičů slabých, neduživých, tuberkulosních, blízce příbuzných, nebo z takových, kteří jsou vyššího stáří, nebo kteří byli v mládí sami skrofulosní, nebo příjicí stiženi, velmi často krtičnatými bývají. U dětí dědičně nezatížených podporují vznik skrofulosy nepříznivé hygiénické poměry: špatná, nedostatečná, nebo dítěti se nehodící strava (předčasné podávání pevných pokrmů, překrmování, podávání velikého množství škrobovin, látek cukernatých, nedostatek masitých pokrmů), nečistota těla, špatný byt (vlhký, studený, tmavý byt, v němž plísně bují), nedostatek slunečního světla a čerstvého vzduchu. Proto shledáváme krtičnaté děti v rodinách bydlících v úzkých ulicích, v bytech sklepních, přelidněných, nebo blízko u vody položených, nebo v úzkých, vysokými vrchy obklíčených údolích. Poněvadž k. různé části dětského organismu buď soudobně nebo po sobě zachvacují a vždy dlouho trvají, jeví se různě. Jestliže nemoc zaujala celé tělo, jeví se to celkovým ustrojením stavby tělesné čili t. zv. habitem skrofulosním; místní pak neduhy jsou jen důsledkem celkového onemocnění. Habitus skrof. rozeznává se dvojí: torpidní čili pastósní, ochablý, a pak floridní, podrážděný čili erethický. Torpidní tvar vyznačuje se obyčejně velikou hlavou, hrubými tahy a tupým výrazem v obličeji, naduřeným nosem, zpuchlými pysky, širokými rty, bledou barvou pleti, tlouštkou těla, slabým a chabým svalstvem, lenivými pohyby těla, ochablostí duševní. Poněvadž při tvaru tom obličej v dolní své části jest naduřelým a neznatelně přechází v krk, rovněž široký, jak to viděti lze u vepře (řecky skrofa), dostalo se od toho pojmenování celé nemoci. Erethický tvar jeví se útlou stavbou těla, jemnou, prosvitavou pletí, svěží barvou obličeje, slabou kostrou, slabým a chabým svalstvem, živostí, dráždivostí, velikou čilostí a předčasnou vyspělostí duševní. Často setkáváme se však s četnými přechody mezi oběma tvary. Za nejdůležitější příznak k-ic pokládá se onemocnění žlaz mízních, které se jeví naduřením, vzniklým z počasného zánětu žlázové dužniny. Tím vznikají nádory na krku, v podpaží, tříslech a v okruží. Nádory ty jsou někdy, zejména s počátku, bolestivé, obyčejně však bezbolestné; mohou opětně vymizeti, ale také zhnisati a sesýrovatěti (odumříti). Náchylnost k sesýrovatění jest tak častá, že se pokládá za hlavní příznak k-ic. Na kůži jeví se k. různými vleklými osutinami, zvláště jako mokvavý, chrástovitý nebo neštovičný lišej, hlízami, nežity a žíravými vředy. Onemocnění sliznic projevuje se jako vleklý katarrh nebo hnisání. Sliznice nosní bývá stižena v podobě »suché rýmy«, sliznice průdušek jako vleklý katarrh, podobně hltan. Mandle bývají zduřené; mnohdy ukazuje se též katarrh sliznice ústní a žaludeční. U děvčat bývá katarrhem stižena i pochva. Jako křivičnaté, tak i skrofulosní děti mívají špatné zuby, které snadno a záhy se drobí a stávají kotlavými. Na kostech a kloubech vyskytují se následkem zdlouhavého zánětu okostice neb i dřeni kostní změny, které velmi často k úplnému zničení kosti nebo kloubu vedou, čímž dítko se stává pak pro celý věk mrzákem. Na očích dostavuje se zánět často se opakující, t. zv. přímětový, který také rohovku stihnouti může a vede ku vředům a zákalům rohovky. Na okrajích víček zaněcují se žlázky a tvoří naduřeninky (ječné zrno). I ústrojí sluchové zachvacují záněty, a to jak ucho zevní, tak vnitřní, i kosť skalnou, tak že mohou vésti k ohluchnutí. Průběh k-ic jest vždy počasný, zdlouhavý a trvá někdy přes dobu zralosti pohlavní. Mnohdy vymizejí veškeré příznaky nemoci během několika měsíců. Zhojení takové dostavuje se zejména tehdy, není-li onemocnění celkové značné a nejsou-li místní neduhy četné a netýkají-li se důležitých ústrojí. Jindy trvá nemoc léta a mívá špatné následky: zohyzdění následkem jizev, porušení zraku i sluchu, znetvoření kostí i kloubů. Nezřídka dostavuje se smrť následkem onemocnění plic, ústrojí zažívacího, vysílení nebo tuberkulosy. Předpověď jest vždy pochybná. Nebezpečí hrozí nejen ze samotného onemocnění, ale také, a to hlavně, z toho, že děti kritičnaté jsou náchylné k onemocnění útlých a důležitých ústrojův a snadno podléhají nákaze. Léčení záleží vodstranění zevnějších vlivů, ve zjednání náležité životosprávy a příznivých poměrů hygiénických. Péče o zdravý byt, čistotu tělesnou, hojný pobyt ve svěžím vzduchu, dobrou výživu a patřičné opatrování jest základem celé léčby. Velikou váhu nutno klásti na suchý, čistý a světlý, prostranný byt. Dítě musí být denně koupáno, přiměřeně odíváno a na svěží vzduch vynášeno. Pobyt na venkově, mírné tužení těla (plování, tělocvik), mořské nebo solné lázně, mírné jižní ponebí za doby zimní jsou velice prospěšné. Strava budiž výživná, lehká; pivo a víno jsou dovoleny. Vnitřně podává se kefír, chinové, jódové a železité praeparáty. Nr.
Co jsem vyhrál? |
|