Tak ještě jednou a polopotě:
Já nemám NIC proti tělesným trestům obecně a v přiměřené míře, správná facka ve správný čas místě udělá víc než tisíc vysvětlování. A ani o tom nepolemizuju - tzn. nechápu v čem se mnou nesouhlasíte.
Doporučuju ještě jednou, pozorně přečíst Jet Williho a můj příspěvek - nemluví o tom zda fackovat, ale kdy, proč a jak fackovat (resp. nefackovat). Příklad, který je uvedený, je úplně učebnicovou ukázkou (nedivil bych se, kdyby byl přejatý z nějaké učebnice vývojové psychologie) toho, kdy je to špatně, včetně vysvětlení proč je to špatně.
A to není věc nějakého názoru, o kterém by se dalo polemizovat, to je věc prosté logiky, kterou děcka v tomhle věku (zvlášť pokud je takhle demonstrována) vnímají velmi silně. Tzn. tady není nic, s čím by se dalo souhlasit nebo nesouhlasit. To je prostě typická ukázka "špatného zdůvodnění trestu". A tohle špatné zdůvodnéní úplně přebije celý výchovný efekt toho pohlavku.
Poměrně zajímavé na tom je, že kdyby otec ve stejné situaci použil ten samý trest a pouze jiné zdůvodnění (např.: "Tady jednou máš, abys viděl jak ho to bolelo"), tak tím v dítěti formuje úplně jiný hodnotový systém - pěkné starozákonní zub za zub ("Když někomu ublížíš, přijde vyšší autorita a ublíží ti stejně"). Což má stále ještě daleko k ideálu, ale rozhodně je to výrazně lepší než výše zmiňované. |
|