Bohužel toho moc není. Spíš jsou různě mezi lidmi a historiky nikdy nevydané rukopisy, jež sotva spatří světlo světa. Ohromná škoda.
Mezi tím málem je Numero Uno podle mého názoru kniha Ikarové bez legend a bájí (Oldřich Doubek)
Škoda, že nic nenapsal můj praděda. To byl literát, zaměřený sice hlavně na psaní a překládání básní, ale i jeho písemný projev byl na úrovni. Ale ono jen se probírat stohy písemností, vzpomínek a fotografií, co po něm zbyly, vydá za knihu...
Namátkou pár poválečných písemností, jež mám oskenované, bohužel jsem je musel dát naležato, ve svislé poloze se automaticky zdrcnou do nečitelné polohy. Jojo, praděd, to byl flígr, ne jak já: |
|
