Máš to mít, cituji ze svého nedodělaného dokumentu (nejspíš také skončí v šuplíku):
Ju-52 u Stalingradu
Šestá armáda generála Pauluse a její rumunští spojenci, celkem 250 000 vojáků, obklíčená sovětskou Rudou armádou u Stalingradu, potřebovala dostat denně minimálně 300 tun zásob k pasivnímu přežití, 500 tun pak k operačnímu stavu. Třista tun znamenalo 150 plně naložených letadel Ju-52, prolétnuvších sovětskou obranou a vyložených za neustálého ostřelování na polních letištích v oblíčené oblasti – ve stalingradském kotli.
Dne 25. listopadu 1942 byl zahájen letecký most.
Létaly zejména Junkers Ju-52 a Heinkel He-111, přepravovalo se jídlo, palivo, munice a zdravotní materiál, zpět se odváželi ranění.
Vzlétalo se z menšího letiště Morozovsk (195km od Stalingradu) a většího letiště Tačinskaja (230 km) od kotle, později také Novočerkaskaja a Salsk. Přistávalo se na letišti Pitomnik, které jako jediné ze 7 letišť držených Němci ve Stalingradu bylo vybavené světly a dalo se užívat v noci. Letiště bylo chráněno po stranách protiletadlovými kulomety a až do konce z něj vzlétali stíhači z Jagdgeschwader 3. Od poloviny prosince se zásobovalo už jen v noci. V polovině ledna 1943, po obsazení Pitomniku Sověty, se létalo o něco dál, na letiště Gumrak. V konečné fázi byl možný už jen shoz.
Dnes: Letiště Tacinskaja, jižně od Tacinskij, neaktivní ale existuje.
Dnes: Letiště Morozovskaja, město Morozovsk, URRM (48.313000N, 41.791000E)
Dnes: Letiště Salsk, jižně od stejnojmenného města, neaktivní ale existuje.
Dnes: Letiště Gumrak, dnes Volgograd International Airport URWW
Dnes: Letiště Pitomnik, zcela zrušeno, dnes pole, 48*43'33”N, 44*15'00”E.
Počasí, panující u Stalingradu, nejlépe ilustrují první tři dny prosince 1942: první den sněžná bouře, kdy letadla vzlétala zcela poslepu, 40 letadel přesto dosáhlo cíle a dopravilo 77 tun materiálu. Druhý den vzlétlo 73 letadel, dopravilo 143 tun, ovšem některá letadla nemohla vzlétnout protože se nepodařilo předehřát motory v -30C tak, aby se daly nastartovat. A třetí den počasí nedovolilo vzlétnout vůbec. Takovéto počasí se opakovalo po celou dobu zásobování. A pokud bylo počasí "létatelné", bylo samozřejmě "létatelné" i pro sovětské stíhače a bombardéry.
V souvislosti s uvedenými údaji a známým německým puntičkářstvím zní překvapivě, že například 15. prosince bylo dopraveno pouhých 90 tun materiálu (připomeňme minimální potřebné denní množství 300 tun) a z toho byly 4 tuny pepře a majoránky, což jistě nebyly zrovna očekávané zásoby, když krátce poté oficiálně žádali o 4000 (!) tun zdravotnického materiálu.
Během leteckého mostu se měnila strategie. Nejčastěji se používala technika hvězdy, kdy malé skupiny dopravních letadel, doprovázené čtyřmi až šesti stíhači Me109, nalétávali do kotle z různých směrů a setkávali se v kotli (proto hvězda).
Oficiálně trval letecký most do 31. ledna 1943, Luftwaffe při tom ztratila 488 letadel, z toho 266 letadel typu Ju-52, v těchto číslech nejsou započtena letadla zničená při bombardování mimo obleženou oblast, na letištích Luftwaffe v dané oblasti. |
|
