Látky, které podle patentu mají být rozptylovány, obsahují soli baria. Tyto ve vyšších vrstvách atmosféry oxidují a stává se z nich kysličník barnatý, který na sebe váže kysličník uhličitý (na nějž se pohlíží jako na hlavní faktor klimatické změny), a aluminiový prášek, který má zadržovat ultrafialové záření a spolu s bariem dokáže vytvářet elektrické pole, které má za ozařování vlnami velmi nízké frekvence vést k elektrostatickým výbojům, vytvářejícím ozón. Obě tyto látky jsou toxické, přičemž kysličníky aluminia prokazatelně ohrožují nervovou soustavu. (Z tohoto důvodu bylo zavrženo hliníkové nádobí a sudy. Ve formě snadno vdechovatelných aerosolů tato látka zřejmě paradoxně nikomu neškodí…)
To všechno zní přespříliš nevěrohodně na to, abychom si dovedli představit, že inteligentní lidé by skutečně mohli rozhodnout celosvětové provádění takového projektu. Přesto neobvyklé povětrnostní fenomény posledních let naznačují, že se metoda patrně využívá. V posledních letech byla nápadná nejen mimořádná období sucha, ale zřejmě dochází i ke strategickému nasazení. Roku 1999 během „války o Kosovo“ panovalo nad celou Evropou převážně jasné počasí, zatímco právě nad Srbskem tvrdošíjně visela oblačná pokrývka. Více suchých period zakusila v posledních letech i Severní Korea, přičemž tento katastrofální povětrnostní stav kupodivu nepostihl žádnou ze sousedících zemí. To jsou ale jen dva z příkladů, které popsal švýcarský autor Gabriel Stetter v článku, který vyšel v lednovém čísle časopisu Raum & Zeit.
Welsbach patent je patrně využíván už řadu let, a to nejen v USA, ale celosvětově. Příslušnými chemikáliemi se plní nádrže ve speciálně upravených letadlech, která je rozprašují vysoko v atmosféře. Zdá se, že vojenská letadla „spojenců“ (ta v Německu smí nekontrolovaně létat, aniž by Němci měli právo se k tomu vyjádřit) cíleně pokrývají postřikem celé oblasti, přičemž se na obloze tvoří zrádné klikyháky, které můžeme pozorovat. Zdá se, že jde o celosvětový projekt, na němž se podílejí i civilní letadla některých společností. Je známo, že bylo zřízeno zvláštní oddělení Světové zdravotnické organizace sloužící přímo k řízení globálně prováděného postřiku.
Oficiální prohlášení k tomu nenajdeme, ačkoliv jedna ze studií o skleníkovém efektu metodu postřiků v atmosféře velebí jako brilantní řešení („Policy Implications of Greenhouse Warming“; [3]).
Když se podezíravé obyvatelstvo dotazuje oficiálních míst, dostává se mu různých „standardních odpovědí“, od přirozeného vysvětlení kondenzačními pruhy až po „neznámé fenomény“, mimořádná seskupení oblačnosti nebo je odpověď odepřena „z důvodů národní bezpečnosti“. Zdravotní důsledky jsou znepokojivé. Lze jen stěží předvídat dlouhodobé důsledky tohoto chemického „sprejování“ populace, ale WHO odhaduje počet obětí „Shield-Project“ na 40 miliónů ročně, čili miliardy mrtvých v příštích desetiletích. Jiné studie odhadují mnohem víc obětí. Přesto se na ně pohlíží jako na menší zlo ve srovnání s obětmi globálního oteplení… Neuvěřitelná impertinence! Nikde se nikdo veřejnosti neptal, zda tato „opatření“ považuje za oprávněná. Porušují se veškeré mezinárodní dohody o ochraně životního prostředí a Stetter se domnívá, že George Bush nepodepsal dohodu z Kjótó o životním prostředí proto, jelikož v již prováděném postřikování zemské atmosféry možná spatřoval volnou vstupenku k dalšímu rabování planetárních zdrojů bez ohledu na životní prostředí. Nestavěl se tedy do cesty dalšímu otravování atmosféry průmyslovými exhalacemi, což je zcela ve smyslu jeho ziskuchtivých sponzorů.
Následky pro životní prostředí jsou nedozírné. Bezprostřední následky postřikovacích akcí u lidí jsou už známé: bolesti hlavy a chronický pocit únava zná jistě každý z vlastní zkušenosti. Známými symptomy jsou dušnost, poruchy rovnováhy a ztráta krátkodobé paměti, chřipce podobné vlny onemocnění, záněty spojivek a astmatické ataky – o neznámých ani nemluvě. A o tom, zda v budoucnu nemohou být přimíšeny i jiné substance – třeba k „zklidnění“ a zlomení vůle znepokojeného obyvatelstva – se lze jen dohadovat.
Je to fenomén, který většina obyvatelstva zatím nepozoruje. Ale každý, kdo o něm ví, ho může sledovat: postřikování zanechává na nebi zřetelné stopy, jednoznačně rozlišitelné od normálních kondenzačních pruhů za letadly. Kromě toho zůstávají dlouho ve vzduchu aniž by se rozplynuly. Nato většinou poklesne teplota, nebe se zatáhne a pár dní zůstává neobvykle zataženo, ale většinou bez deště. Je tedy záhodno upozornit na tuto neuvěřitelnou skutečnost pokud možno co nejvíce lidí, aby si takových akcí zvýšenou měrou všímali, pořizovali fotografie a kladli dotazy sdělovacím prostředkům a politikům. Pokud je to vůbec ještě možné, jen veřejný tlak by snad ještě mohl zastavit toto fatální šílenství. |
|
