No, ono to ale bohužel není tak docela pravda - že jako není možné svou práci dělat dobře - ať jsi novinář, nebo doktor (nebo třeba pilot - strojník).
Já vidím problém v tom, že ať chcem nebo nechcem, většina (valná většina) podniků všeho druhu v našem okolí už neexistuje proto, aby dělala to co má, ale aby dělala zisk. A to že dělá činnost příbuznou nebo podobnou svému původnímu účelu (doktoři = léčit lidi, novináři = podávat objektivní informace) už je jen rudimentární kamufláž.
Neustále se kolem sebe setkávám s lékaři, poliklinikami i celými nemocnicemi, kteří (které) léčí prostě tak "ze setrvačnosti". Ono taky jak jinak, když nastavené podmínky neumožňují současně léčit a vyžít z toho. Debilně nastavené podmínky v debilně nastaveném systému pak většina občanů - zaměstnanců nemá sílu řešit - a prostě se podvolí. Léčí jak chce pojišťovna (a bohužel je to rozdíl, co chce pojišťovna a jaká jsou odborná doporučení), už se neříká "pacient" - tedy ten co trpělivě snáší svou chorobu a je naším úkolem mu pomoci, ale "klient" - tedy zákazník, kterému nabídneme jakousi službu v rámci jeho pojišťení - a buď to na jeho chorobu stačí, nebo nestačí - a komu se to nelíbí, tak ať si laskavě hledá místo v jiném odvětví...
No a proč to tak je? protože naši práci nehodnotí lékaři podle výsledku léčení, ale "manageři" podle efektivity a zisku. Já se ještě za mlada učil "cost-effect-benefit" - kde cílovou hodnotou byl prospěch pacienta (i když se každá drachma musela dvakrát otočit). Dnes už je toto heslo zastaralé. Kdo chce léčit aby léčil, není "in" a ostatní se na něj dívají skrz prsty, protože to je ten, co kvůli němu nejsou prémie, kdo "kazí normu" atd. atd.
No a jak by na tom novináři mohli být jinak. Prostě někteří se možná vzepřou a chtějí dělat tak, jak se to kdysi učili - a dostanou po hubě, tak jich zbyde míň - a dostabnou po hubě - a tak jich zbyde pár... a kdoví, kolik jich zbylo - občas se setkám s novinářem, který řekne - jo tohle je fakt pravda, zkusím to tam dostat... Ale moc už jich není. Jako národ nebo stádo jsou i novináři prodejný děvky (promiňte, ale je to tak) kterým nevadí prostituce na tendenčních, opakujících se, dvojakých zprávách, kteří si (aby uživili rodinu a děti) teprve 6 let po tom, co to je každému jasné, dovolí jen velmi opatrně napsat jeden článek o tom, jaký člověk je vlastně náš pan prezident....
Co to je "impaktní skupina" pro sdělení objektivní zprávy?
Ta přece s vlastním faktem nemá rajcenkrecht nic společného. Pokud mám nějakou třebas chudou, ale pravdivou, objektivní informaci (v Letňanech se při přistání vybourala cessna, zlomila podvozek a jeden chudák si při tom nabil tlamu) - tak impaktní skupina na tomto nezmění nic.
Impaktní skupina může ovlivnit dvě věci: způsob podání (jak tu zprávu obalit - očití svědci, pláč, srdcervoucí obrázky, nebo barevné skvrny, velká písmena a tak - ale fakta by měla zůstat nezměněna) anebo v horším případě vnitřní volbu toho novináře "budu psát pravdu anebo budu (s)prostě lhát?"
Znáte povídky jaroslava Haška? Třeba Reelní podnik? Nebo jeho působení ve Světě zvířat? Roztomilý to člověk... a taky novinář, v té době 
Celej tenhle strom je naprd. Každýmu je jasný, že když cessna udělá kozla a ulomí si kolečko, že se "nezřitila," že když si jeden zlomil o berany čelist a ostatním nic není, že nejde o "středně těžká zranění" - podle mne nic (ale skutečně nic) nenutí novináře, aby si tyhle kraviny cucali z prstu, než (znovu se omlouvám) absolutní ztráta stavovské cti.
(a pro doktory to platí úplně stejně.) |
|