Hlavních pár bodů, jak fungují nízkonákladovky a jak se snaží srazit cenu dolů je v pár bodech jednoduše řečeno asi takto:
- celá flotila postavená na jediném typu letadla (stačí technici vyškolení na jeden typ letadla) - úspora na údržbě
- vytíženost letadel maximálně, jak jen to je možné (Ryanair točí letadla např. neskutečnou rychlosti 25-35min) - vyšší příjmy z letů
- výběr letišť s nižšími poplatky (např. letiště vzdálené někdy i stovky kilometrů od města, po kterém jsou pojmenované - Frakfurt-Hahn, Milano (Bergamo), London (Stansted) apod.)
- "vydírání" samotných letišť - po příletu využití jen toho nejnutnějšího, bez čeho se neobejdou - nechtějí nástupní mosty, letadla mají své vlastní schůdky, takže nejsou třeba letištní, vyjednávají min. poplatky za cestující a odbavení (za cestujícího zaplatí někdy i mnohonásobně méně, než klasická společnost) apod.
- potom už zmíněná strava - žádná, nebo za poplatek
- omezení hmotnosti zavazadel - kdo chce víc (u klasických aerolinek standartní hmotnost), nechť si připlatí
- a v neposlední řadě marketingové tahy na akčních pár kusů letenek za pakatel a zbytek na normální nebo vyšší cenu - hlavní cíl - naplnit letadlo pokud možno "až po špunty"
Prostě cokoliv, co jde, stlačit na absolutní minimum |
|
