To jsou mi tu dneska teorie...
Jsou dva způsoby měření rychlosti letu:
1) Absolutní - měření rychlosti vůči zemi pomocí radiometrickejch a inerčních systémů
2) Relativní - měření rychlosti vůči vzduchové mase, bez ohledu na to, dza se pohybuje letadlo nebo vzduch.
Vycházet z GS je úplná volovina.
Za letu rychlostí TAS (pravá vzdušná rychlost ; je přístroji neměřitelná) se měří ASIR, což je rychlost neopravená o žádný z vlivů prostředí. Tento údaj je veden do ADC (aerodynamických vzdušných centrál), kde se zpracovává spolu s teplotou okolního vzduchu, parametry měřičů okolních tlaků a umístění aerometrických sond a vypočítá se IAS, resp. CAS (kalibrovaná vzdušná rychlost), která je opravená o chybu přístrojů a polohovou chybu sondy.
Dále s těmito údaji ADC za pomoci hustotní korekce a opravy stlačitelnosti (týká se především letů rychlostí vyšší jak než cca 350km/h) vypočítá TAS, resp. Mach (vypočítává se stejně, jen výnos na stupnici je upraven a vyjadřuje tím poměr k "místní" rychlosti zvuku).
Se zvyšující se výškou letu se od sebe oddalují CAS a TAS tak, že při letu konstantní CAS se TAS zvyšuje a naopak, při stoupavém letu stejným Machovým číslem, CAS bude klesat.
TAS, stejně jako Machovo číslo, je závislá na teplotě okolního vzduchu, dynamickém tlaku a statickém tlaku. |
|
