Je to super že se tu nad tím všichni chlámete a ťukáte si na čelo, ale mě je tohle docela blízké. 6 let jsem pracoval na pozici, která obnášela pravidelné cestování, létal jsem v průměru dvakrát do měsíce, a ačkoliv bych si jednou strašně rád sedl za knipl, tak jako kaštanovi se mi neskutečně ulevilo když jsem změnil zaměstnání a přestal letecky cestovat.
Důvod ? Pracovně to nazvěme "trust issues" . Nerad svůj život svěřuji do ruky cizím lidem. Sám riskuji svůj život denně, pěšmo, na kole, na motorce, v autě, při sportu ... Ale je to moje volba a jakoukoliv událost mohu alespoň do určité míry ovlivnit, a za těch více než půl milionu km za volantem jsem už párkrát unikl hodně drsné situaci ze spárů jen díky reflexům, zkušenosti, předvídavosti a určité dávce štěstí.
Už mnohem nervóznější usedám třeba do taxíku nebo autobusu, ale pořád si říkám že tam je spousta aktivních i pasivních prvků, které mne dost možná v případě řidičovy chyby zachrání. Nicméně dálkové cesty absolvuji zásadně jako řidič, na dovolenou bych autobusem nejel ani za zlaté prase, a to právě kvůli bezpečnostním rizikům.
A letadlo ? I když je to statisticky nejbezpečnější způsob dopravy, a podléhá tak přísným pravidlům, tak je zároveň z hlediska pasažéra nejméně ovlivnitelný a takřka bez šancí na přežití. Když se vybourá autobus, možná někdo přežije, když spadne letadlo tak zařvou všichni. Pilot aspoň do poslední chvíle může zkoušet bojovat a něco s tím udělat. Ale takový kaštan tam prostě sedí a nemůže dělat vůbec, ale vůbec nic. A představa té absolutní bezmoci, představa že třeba i několik dlouhých minut padáte vstříc jisté smrti, to není zrovna super pomyšlení.
Myslím že toho autora článku chápu. |
|