První sólo bylo fajn, i když se mi slejvá první a druhý sólo dohromady.První bylo na blaníku na navijáku a to než jsem si stihl uvědomit, že jsem tam sám, tak jsem přistál.Druhý bylo aerovlekový do 600 metrů a to už byl daleko větší mazec! Po vypnutí a upadnutí vlečný jsem se kochal pohledem na prázdnej zadní sic, zahulákal jsem si z okýnka dolů na celej svět.Taky mi hlavou proletěla ta myšlenka "Vole! teď už to za tebe nikdo neudělá!"  Ale lítal jsem dál a ani jsem si nevšiml, že AFIS zóna Zbraslavic celá nosí a stoupal jsem bez kroužení termiky naprosto všude.Nakonec jsem i otevíral brzdící klapky, abych aspoň držel nulu.Kamarád, co letěl po mě, tak ten i s otevřenejma brzdama stoupal 1m )) .Nakonec se mi povedlo najít místečko bez stoupáku, to jsem pečlivě ustředil a vyklesával a za to dostal pojeb, že v této úloze je pro žáka točení termiky nepřípustné.Přistání se povedlo nakonec taky, ačkoliv byl tenkrát docela velkej provoz na letišti, pamatuju si, že jsem byl docela klidný a užíval si to.Celá ta věc mi ale dotekla někde na časový ose zhruba napůl cesty mezi přistáním a žebříkem )))) Každopádně, byl to super pocit, správně intenzivní, správně adrenalinový.Tak se na to těš! |
|
