Jinak - pochopitelně - to je na vás, jak si to zařídíte.
Jen jsem nepochopil tu absenci prožitku - jako půlroční jsem nikam nelítal, na to měli mí rodiče dost rozumu.
Poprvý jsem letěl v asi 4 letech z Prahy do Karlovejch varů čtrndou a to už jsem z toho měl rozum a pamatuju si toho hodně - to ještě kousek za budovvou byla hromada leteckého šrotu, kusy šturmoviků a taky nějaký rozštípaný šedozelený dřevák, možná starý Sokol? Už tehdy jsem lítání žral a dlouhé roky jsem doma měl překližkové žebro uchvácené z toho vrakoviště. Pak jsem lítal mockrát - první vyhlídku s akrobacií v treneru v Kolíně asi v 9 letech. Jo, to byly doby... (tehdy se objevily první bikini... a pokud si myslíte, že to s létáním nesouvisí, nebyli jste nikdy v srpnu na letišti).
A prožitek s nešťastnejma dětma na sicu za sebou nebo před sebou - to jsem zažil taky mockrát - a kdo si myslí, že hodina do Vídně není nic, tak s ubrečeným prckem je to pětihodinové peklo. V letadle nemůžeš ani chodit, natřásat, je problém s kojením, problém s přebalováním... zažít bych to už nemusel, i když ti prcci nebyli nikdy moji (dětimi vyrostly do dospělosti a do éra se dostaly taky až když pobraly trochu rozumu, nezdá se, že by jim to chybělo).
Ale jak jsem psal v tom minulé příspěvku a nahoře - je to můj soukromý názor - já bych to zařídil tak - a druhý ať to zařídí po svém, to je jeho věc. |
|
