dovoluji si oponovat postulátu o nekonečnosti vesmíru a nemožnosti zakřivit jeho konečnou (a tedy vlastně nekonečně malou) část. Kolega střední pomlčka uzavřená Einstein ve své historické epoše bohužel žil v tom, že je prostoročas nekonečný a statický. Geometrie vesmíru že je plochá v jakýchkoliv škálách.
Přestože však Einstein znal a věděl o řešení svých rovnic, ze kterého vyplývalo, že se vesmír rozpíná, nedokázal to skousnout a zavedl do rovnic nový člen - kosmologickou konstantu lamda. Ta měla tento zdánlivý nedostatek (rozpínání časoprostoru) odstranit. Poté, co Hubble změřil rudé posuvy vzdálených galaxií a za pomoci základních statistických nástrojů ukázal, že se vesmír rozpíná, Einstein se rozhodl kosmologickou konstantu ze svých rovnic zase vyjmout a prohlásil, že její zavedení byla jeho největší vědecká mýlka. Dnes je ovšem dokázáno, že se vesmír nejenom rozpíná, ale že se jeho rozpínání dokonce zrychluje.
Co však toto povídání znamená pro tebou stanovený (a mnou modifikovaný dvojtečka pomlčka uzavřená závorka) problém? Nu, mnohé!
Vesmír může být konečný, i když se ti časoprostor jeví jako nekonečný. Méně-rozměrná analogie dvojtečka mezera povrch míče (a teď abstrahuji od jeho objemu) je také prostorově (dvojrozměrně) nekonečný, nikde nespadneš přes okraj. Ale zcela jistě rozměrově konečný, dokonce lze naprosto přesně spočítat jeho plochu. Podobné to může být i s vesmírem. Jaká je však přesná topologie vesmíru bohužel nikdo neví. Pouze to, že se od období skončení inflačního rozfouknutí prostoru krátce po velkém třesku, tři prostorové a jeden časový rozměr rozpínají.
A z toho vychází další možná varianta řešení dvojtečka mezera pokud se vesmír a jeho časoprostorová tkanina rozpíná stejnou rychlostí jako vzruch vyvolaný v tyči jejím posunutím, pak je možné, že rozpínání vesmíru tento vzruch nikdy konce tyče nedosáhne, protože tento konec se bude vzdalovat spolu s časoprostorovým horizontem onoho vzruchu. Pokud se vesmír rozpíná rychleji než tento vzruch (což není žádný problém, protože z hlediska stacionárního pozorovatele bušícího do začátku tyče se časoprostorový horizont může vzdalovat rychlostí jakoukoliv - není zde omezení na rychlost světla, protože se rozpíná samotný časoprostor, nikoliv věc v něm), pak vzruch nikdy na konec tyče nedorazí a navíc se konec tyče od pozorovatele (bušiče na začátku tyče) bude vzdalovat čím dál rychleji, až zmizí za horizontem dohlednosti v časoprostoru a - podobně jako při gravitačním zhroucení - pohled na vzdalující se konec jakoby zamrzne v čase s postupně se zvyšující vlnovou délkou informace přicházející z konce tyče. Takže zase uvidíš prd a ještě navíc stejný na nekonečnou dobu.
Situace se však může změnit, pokud bychom uvažovali pohyb v kompatifikovaných prostorových rozměrech a znali jejich topologii. Ale protože je bušič na začátku tyče podstatně větší než Planckova délka, tak bychom mohli protentokrát tyto úvahy upozadit 
Tolik pár dalších úvah.
K zakřivení a vzniku stroje času dodám jenom tolik, že není správné zaměňovat konce tyčí za prostor (respektive jeho zakřivení) okolo tyče. Toto zakřivení může splynout a vznikne uzavřená část prostoru v okolním časoprostoru, aniž se konce tyče dotknou! A prosím všechny, aby se na chvíli oprostili od lineárního (a tolik zavádějícího) uvažování o časoprostoru. Jakmile toto opustíte, otevřou se vám nevídaná řešení! Dvojtečka pomlčka uzavřená závorka uzavřená závorka uzavřená závorka |
|
