iluze za letu je strašný svinstvo a velmi nepříjemná věc, která pokud skončí jen šavlí, tak je to pohoda  Perou se ti zrakové vjemy společně se subjektivními pocity polohy a pokud nemáš dostatek výšky na laborování a ověření si své skutečné polohy, většinou to končí blbě. Párkrát jsem to zažil, zaplaťpánbů vždy ve dvojím a to pod kabinkou a pokud ještě jdeš pod kabinkou podle náhradních budíků (tzn. minimálně s vypnutým umělým horizontem od veselého a rozmarného instruktora), máš ji tam ani nevíš jak. A do krve by ses hádal, že např. stoupáš a točíš doleva a přitom jdeš pravou utaženou spirálou čumákem dolů. Instruktor vypne horizont, párkrát tě zatočí a zeptá se tě v jaké jsi poloze a klidně odpovíš že stoupáš, pak ti odkryje kabinku a jsi na zádech a klesáš - jsi na kladném přetížení, které ti vnucuje pocit, že jsi v přechodovém oblouku do stoupání - pokud nekontroluješ zároveň vário, výškoměr a rychloměr a neporovnáváš s otáčkami a režimem A to už nemluvím o zatáčce v této poloze, když máš ještě vypnutý kompas a kontroluješ se podle zatáčkoměru. Na sóle by většinou následoval pád do nezvyklé polohy a tam předpisy na rychlých jednoznačně určovaly jediné správné řešení - pod výšku 3.000 metrů katapultáž, na pomalých pod 2.000 metrů. Bylo i cvičení na sóle pod kabinkou a to byl záhul, ale tam bezpečnostní pokyny velely při jakékoli pochybnosti o poloze okamžitě kabinku odkrýt a zorientovat se podle výhledu ven - tahle úloha se létala jen za hezkého počasí.
Iluzi za letu nerozeznáš automaticky, musí ti podle všech přístrojů dojít, že není něco v pořádku a pak se přinutit vše správně vyhodnotit. Klasický chyták od instruktorů byl většinou pokyn k točení zatáčky a při přechodu ti vypl právě horizont - pak ti odkryl kabinku a nestačil ses divit, jak ses do toho dostal |
|
