K ty vejvrtce na zádech - jak píšeš "v reálu by to bylo složitější". Nemáš docela pravdu, zádový vejvrtky jsou o poznání snažší a jednodušší na vybrání než klasický, a to proto, že nemáš úplavem zastíněnou směrovku. Dokonce při vybírání nemusíš přešlapovat, stačí vrátit řízení do neutrálu.
Pro pobavení dodám (k tomu jak popisuješ vejvrtku se Z-142 na simulátoru): soutěžní akrobacie je jeden velkej podvod, kdy se piloti snaží rozhodčím předstírat, že nějakej prvek provedli. Názorným příkladem je vývrtka na Z-142. Zámek na výškovce a nemožnost vybrání bez poměrně hrubýho protizásahu se ne Z-142 projeví až po stabilizaci rotace, což jsou tak tři otočky. Do tý doby to je prd a ne vejvrtka. A aby tu neustalenou autorotaci soutěžní letec neměl problém elegantně zvládnout, uchyluje se ( v závislosti na osobním charakteru, ovšem) k podvodu, spočívající v tom, že ihned po uvedení trochu vrátí knipl k neutrálu, čímž dojde k tomu, že se éro jakoby točí ve vrtáku, ale ve skutečnosti není proudění na vnitřním křídle utržené, takže lze rotaci zastavit okamžitě, do směru a bez plného přešlápnutí nohy. A ze země to vypadá jak vejvrtka.... Dost mi to připomíná ten tvůj postup uvádění ))
Jinak je neoddiskutovatelným faktem, že 142 je největší sráč na vejvrtky z hlediska vybírání, taková pajda anebo Trenér jsou nesrovnatelně lepší. |
|
