Mezi soukromým a veřejným musí panovat určitá rovnováha, která ovšem neznamená absolutní nedotknutelnost. A jak stanovit přiměřenou náhradu? Podle toho, že je to louka kousek za Prahou ? Nebo podle toho, že na ní má být projekt za 7 miliard ?? A kdyby tam místo toho měla být třeba obecní vodárna za 70 mil, tak bude cena 1/100 ??

Dostáváme se spíše k filozofickým otázkám demokracie, zda je zásadní zájem jednotlivce, nebo zájem demokratické většiny...a kde vlastně leží ta hranice...

Ale obávám se, že už se dostáváme za hranice tohoto fóra. Opravdu je to otázka spíše subjektivního pojetí státu a veřejného zájmu než konkrétních právních předpisů. V tomhle případě došlo k jednoznačnému porušení právních norem magistrátem, takže se nic jiného čekat nedalo. Oni samozřejmě zajistí posouzení vlivu a vypořádájí se s připomínkami dotčených stran. A dotčené strany i magistrát se budou odvolávat a soudit, než nějaký soudce rozhodne, jak to má být. V případě aplikace dříve zmíněného paragrafu ad absurdum bychom se skutečně mohli vrátit na stromy...

Na druhou stranu je potřeba se pozastavit nad schizofrenií národa českého - a to zejména (obyvatelé vesnic okolo Prahy prominou) obyvatel vesnic okolo Prahy. Všichni by nejradši nové silnice a dálnice, ale hlavně nesmí být přímo u nich. Chci kvalitní spojení až před barák, ale nesmí po něm jezdit ostatní, protože mě to obtěžuje. Obávám se, že kdyby byl podobný přístup praktikován i v minulosti, tak nemáme vůbec žádnou silnici ani železnici. Vzhledem k hustotě zalidnění každá dopravní stavba je za něčí stodolou... O tvrzení obyvatel v ose nekteré dráhy, jak jim na zahradu prší letecké palivo, ponechávám raději bez komentáře úplně. Dost by mě zajímalo, zda se někdy nějaká dopravní stavba zamlouvala lidem, v jejichž okolí vedla?!