Omlouvám se, ale ještě se vrátím k zastaralému vláknu.
1. něco teorie a historie:
diskuse, zda analogové nebo digitální hodinky, a nesmiřitelné postoje některých z nás mají fyziologický podklad. Někdo totiž hodnotí události kolem sebe "analogově", "kyberneticky" - posuzuje relativní váhu toho či onoho vjemu a podle mnoha takových nepřesných poopravení pak dospěje k nějakému výsledku. Druhá část z nás posuzuje události velmi striktně, "digitálně" (a tyhle výrazy se v této souvislotsi objevily dřív, než při diskuzi o "analogových" či "digitálních" hodinkách). Podle přístupu k problému zaměstnávají jedni více pravou, druzí více levou polovinu mozku - přístup jedněch či druhých se liší ve sportu i v životě... (občas je jedinec, který dovede harmonivcky používat obě poloviny mozku, ale není jich mnoho  )
Z toho vyplývá přístup jednotlivce k ukazateli času. Od hodinek potřebujeme (kromě funkce šperku) dvě hlavní vlastnosti - přesnost a přehlednost. Každý potřebuje hodinky, které jen "lízne" pohledem -a už když se dívá na něco dalšího, dojde mu, kolik vlastně ukazují. Hodinky, na které musím vteřinu brejlit, než mi dojde, kolik je hodin, jsou k ničemu.
No - a někteří si zapamatují snáze to číslo - cifry - a podvědomí jim promptně podá význam těch čísel - pak vědí, kolik je hodin, nebo jaký čas uplynul. Ti uvažují "digitálně".
A ti druzí (a to jsem já) si lépe pamatují tvar, podobu, úhel (myslíme "analogově") - a ti mají radši klasické hodiny kde i jen malá změna úhlu postavení ručiček jim sdělí, jak je to zrovna s časem.
2. letecké hodinky mají zajímavou historii.
Že čas a jeho měření je jedním z nejdůležitějších navigačních faktorů není pochyb. Proto bývalo zvykem, že letecké hodinky byly vždycky něco "extra", lepší snad byly už jen lodní chronometry. Proto "letecké" hodinky mají ve svých kolekcích už od 20. let 20. století ti nejvybranější výrobci své doby (Lange und Sohn z Glasshütte, Hanhart či Tutima v Německu, IWC, Longines, Tissot ve Švýcarsku. Dnešní Breitling, TAG Heuer, Omega, Fortis - to už je nová doba, kosmický věk). Cena takového chronometru byla vždycky velmi vysoká a tak se letecké hodinky před letem fasovaly a po letu zase odevzdávaly. Tento zvyk se i u nás udržel až do 60. let (!) - v podstatě do doby, kdy i relativně dostupné hodinky dokázaly zaručit dostatečnou přesnost - a proto si je pilot mohl pořídit vlastní.
Jako děti jsme se pošklebovali scénám ze socialistických filmů, kdy nějaký pilot za mimořádký výkon dostal krabičku s hodinkami. Zdálo se nám, že naše Primky za 350,- jsou opravdu tím správným darem za obranu socialistické vlasti... Když ale kolega ke svému kapitánskému patentu dostal z rukou prezidenta Klause číslované origo Fortisky s certifikátem (28mi-kamenový chronograf, 46mm v průměru, klasika v katalogu ne za míň než za 50.000 a tyhle navíc v limitované sérii s individuálním logem na ciferníku...), pochopil jsem, že nejsou hodinky jako hodinky.
Je zajímavé, že přes extrémní elektronizaci všeho jsou letecké hodinky stále především představovány mechanickým chronografem, nyní s automatickým samonátahem (přitom přesnost chronometru je docilována běžnými elektronickými hodinkami za desetinu ceny). Protože mám fantazii, nepřipadá mi nemožné, že je to proto, aby alespoň hodinky pilotovi zůstaly, když proletí elektromagnetickým impulsem po výbuchu nějaké jaderné nálože poblíž a všechny displaye, TCASy a podobné serepetičky budou k ničemu.
3. a pár ukázek:
Jak už jsem psal, jsem zastáncem ručičkových hodinek. Na prvním obrázku jsou hodinky, které jsem si koupil v Holešovické tržnici za 1800,- Kč (abych byl přesný, stály původně 2200,-, ale kus jsem usmlouval, jak bývá v tomto prostoru dobrým zvykem). Když jsem je kupoval, bral jsem to s humorem, líbily se mi, že jsou velké a dobře čitelné a že když nepůjdou, prostě je zahodím a koupím si další.
Teprve doma jsem na internetu klikl na IWC - a zatajil se mi dech. Je to velmi precizní kopie hodinek IWC (tedy Schafhausenky), které byly v růztných modifikacích (Mk.XII, Mk.XV, Mk.XVI) vyráběny v průběhu II. války pro oficiální dodávky pro RAF. Originály z druhé války se dnes podle roku výroby prodávají kolem 2000 - 4000 USD. Některé se vyrábějí dosud:
https://www.iwc.com/index-en.asp
https://www.iwc.com/collection/collection_detail.asp?l=en&mid=408#
http://www.chronomaster.co.uk/iwc.htm
Pochopitelně zde nejde o pravý švýcarský chronograf (jak jsme se mimo jiné přesvědčili s hodinářem pohledem do útrob jinak do detailu přesné kopie originálního pouzdra). Nicméně - krom těch 28 rubínů to jsou schaffhausenky - jsou přehledné, jsou to mechanické automaty, jsou vodotěsné, jdou přesně, jsou k nerozeznání od originálu a leccos už vydržely. Za těch 1800,- nakonec solidní zboží.
Druhý obrázek - zde popsané IWC Mk.XVI jsem používal ke vší spokojenosti, dokud jsem nedostal darem tyhle hodinky, tentokrát elektronické (quartz, stály 5900,- - na druhém obrázku). To není kopie, dělají se skutečně ve Švýcarsku (i když elektronika je asi z Japonska). Ty používám nyní (a nikomu to nevnucuju, je to jen můj soukromý názor), ale nepotkal jsem od té doby hezčí a přehlednější letecké hodinky a i když stále koukám do katalogů, výloh a na internetu, nelituju, že mám tyhle a ne jiné.
Takže koukej kolem sebe, koukej do katalogů, určitě najdeš nějaký orloj, který ti bude vyhovovat |
|
3x 
