Toníku, v klídku. Já tam píšu "všechno pro záchranu života" nebo tak nějak. Takže když bych měl resuscitovat, tak budu lítat a ti co mi budou pomáhat kolem taky, než mi vyskočí všechny plotýnky, nebo nezkolabuju nad pacientem sám - a na ostatní kašlu - dokud jsem pacouchovi aspoň něco platnej.
Ale jeden z těch kámošů, co o nich píšu, je jeden velice fajn člověk a přesto mezinárodně uznávanej profesor - a letěl do Jižní Ameriky přednášet na nějakej panamerickej kongres - a za letu zkolaboval ňákej amík (v takovym tom létajícím kinu - 50 řad po 50 sedadlech vedle sebe) a ten popisoval, že z těch několika set se přihlásil jen on, jakýsi fyzioterapeut z itálie a nějaký černý zubař. Velmi rychle mého přítele zdendu postrčili dopředu, protože je internista - a ten jen primitivními kroky probral omdlelého amíka (nic moc u nebylo) k životu. Pak jej letušky posadily do "first class" klubovky a dělaly moü pomyšlení (v rámci slušností) - a po příletu musel vypsat ty formuláře, takže mu v Riu uletěl spoj do Manaosu, nebo kam to pak měl pokračovat. Protože je to zběhlej šťouravec, zjistil si ty pravidla hry a z nich pak vyplynulo to, co jsem psal výše. nejde o to "nezachraňovat" nebo, probůh, "hrabat body". Jde o to, aby (a doktoři jsou všelijací - stejně jako zbytek populace) se kromě té nejnutnější záchrany nedělalo víc. Když to přeženu - tabelty na migrénu, vypalování bradavic - až po "umělá přerušení těhotenství". Víc než ti doktoři jsou n a to háklivé ty letecké společnosti, protože, zejmna v Americe, je lékařská praxe nad rámec licence velice citlivé téma (my nemáme představu, jak jsou amíci upjatí a pokrytečtí - já bych tam teda asi měl dost problémů...) |
|
