Dovolím si i já pár zážitků.
Vědom si dnešního "heavy" sletu, rozhodl jsem se, ostatně jako vždy, naložit kaštany v Košicích do své stařičké a větry ošlehané DC-9, abych jim jednak ukázal tu velkou spoustu Jumbíků na LKPR a jednak, aby to hoši neměli tak easy, se trošku pomotat v provozu se strojem schopným klesat max. 1000ft/min. Odlet na neřízeném letišti do neprohlédnutelného mléka vyšel celkem vpohodě a i následující míle nad SK se nijak nevymikali normálu. Poctivě jsem si bušil do CIVA nové waitpointy a užíval si klidu nad souvislou oblačností. Jak jsem později poznal, klidu před bouří.
První varování přišlo v podobě pohledu na TCAS a množství letadel před i za mnou, ukázkově seřazených jak korálky na provázku. Další varování přišlo od ATC požadavkem na zvýšení rychlosti. Inu co, M 0,67 není přece pro DC-9 problém. Kounu teda na METAR na LKPR a podle větru čekám v Praze RWY31; z Vlašimi budu za chvilku doma. Chyba lávky. Dostávám BODAL1S na 24 a vlastně se těším na vzrůšo při přistání při bočním větru. Letím si tedy ve FL120 v očekávání k povolení na další klesání, ale nic takového se neděje.
Nic se nestalo ani do mého příletu na IAF. Jak velí "pravidla vzdušného provozu" (doufám, že následující jednání balo správné) začínám publikované vyčkávání. A tady se opět projevila má nezkušenost a neexistence jiného navigačního přístroje pro RNAV než CIVA a první zatáčku jsem si i vinou větru dosti natáhl. Pak už následovalo jen zběsilé kroužení v prostoru s několikerými pokusy trefit právně RASIM. Ještě že AP alespoň držel výšku. Řídící byl naštěstí dosti tolerantní (nebo možná jen neměl čas), než aby mě zprdnul a vyhnal do patřičnýh mezí (dodatečně se omlouvám).
Aby toho nebylo pomálu, tak tuším při druhém rádoby okruhu začlo jednomu SVK... silně docházet palivo a tak se pokusil o emergency land na RWY31 (žel pro nějakou tu stovku lidí neúspěšně), což mé vyčkávání zase o něco protáhlo.
Přeskočím několik okamžiků a skočím do fáze letu, kdy rovnajíc se do ILS dvacet čtyřky, "ukazuji" cestujícím v zhruba na FL70, co jsou to turbolence. Udžet se v ILSku se už ani AP nedaří, tak to beru do svých (v tu chvíli už ne teplých, ale ledově spocených rukou).
Mé zděšení však nebralo konce, když při marné snaze kontaktovat věž (zřejmě nějaký technický problém), zjišťuji, že místo nádherné scenérky LKPR2004 mám jen ortho textury Prahy (jak jsem posléze zjistil, chyba byla na mém přijímači, jelikož jsem pozapoměl od doby celebky vrátit scenerku jako aktivní) a k tomu ještě na dráze stojí jakýsi Boeing, chystající se ke vzletu.
PO "go arround" už šlo vše normálně a i přistání na podruhé vyšlo celkem hladce.
Pominu-li občasné padání fps až na hodnoty blízké nule, konstatuji, že to byl úžasný zážitek, který si říká o opakování.
Současně se omlouvám za případné překlepy a chyby, ale již nějak nejsem schopen to po sobě číst.
Letu zdar a čisté nebe. |
|
