Kachovo téma na Underground je dobré, veselých historek z létání je dost, dám tedy jednu k dobru, která je skutečně z mého leteckého života, jsem hlavní postavou a je to pro "silnější žaludky"  )) A bude to delší, abych mohl vše dobře popsat, tato historka se vypráví ještě dnes ))) a je to už 19 let....
Tedy: píše se rok 1986 a já létám na L-29. S instruktorem jsem odstartoval na nácvik vybírání vývrtek, kde byla podmínka, resp. přímo nařízení používat kyslíkovou masku, která zrovna dvakrát příjemná na ksichtě nebyla a utahovala se dvouma sponkama k přilbe - mé foto v ní přikládám.
Takže tedy letíme, podotýkám, že žák sedí vepředu, instruktor vzadu a v přední kabině je malé zrcátko, které se nastavuje tak, aby byl oční kontakt mezi žákem a instruktorem. Dále musím uvést, že letecká kombinéza měla mnoho kapes na vše možné a každý pilot měl v levé kapse na stehně igelitový pytlík k "určitému" účelu, který sehraje v mém příběhu podstatnou roli - určitě už tušíte, na co je a co se mi stalo )))
Po úspěšném nácviku vývrtek mi instruktor ohlásil "preberám", já potvrdil "předávám", Pipo - instruktor - si vzal řízení a začal si cestou domů točit výkruty. Musím ještě podotknout, že po delší přestávce v létání jsem měl trochu problémy se stabilitou mého vestibulárního aparátu a při záporném přetížení mi bývalo zle, než jsem začal vestibulár cíleně na tento problém trénovat. No a pak to přišlo: devátý Pipův výkrut se mi stal osudným, můj vestibulár zareagoval a vyslal žaludku varovný signál - zatím mne jen polil studený pot.. V tom okamžiku instruktor zahlásil "předávám" já "přebírám", chopil jsem se řízení ve výšce 1500 metrů a začal zhluboka dýchat - což v tomto stavu byl průser, kyslík z masky mi vůbec neudělal dobře a vestibulár v tom okamžiku vyslal žaludku jednoznačný pokyn... ))))))) Ve snaze zachránit situaci jsem okamžitě pustil knipl a začal rukama v rukavicích rozepínat masku a zároveň výše zmiňovanou kapsu na levém stehně, abych vyndal pytlík, do kterého jsem chtěl odložit obsah žaludku, který byl již na cestě.... No a v těch rukavicích to nějak nešlo........ani maska, ani zip. Letadlo okamžitě začalo padat do nezvkylé polohy, instruktor okamžitě reagoval otázkou "Tono, boha, čo robíš?" Jenže v tom okamžiku já už měl masku plnou a v tom přetlaku se nedalo mluvit )))))) takže jsem jen zvedl ruku a palcem ukázal dozadu doufaje, že Pipo můj signál pochopí a převezme řízení. Zaplať pánbu pochopil, převzal, já sundal rukavice, rozepl zip, vyndal pytlík, vyklopil jsem do něj obsah masky, vestibulár pochopil, že už je dobře a vyslal žaludku signál k dokonání díla .... ))) Bohužel tlak v masce byl tak velký, že si to našlo skulinky a bylo to všude.... Lidi, já se prostě poblil!!! )) Jakmile byl pytlík naplněn, odpoveděl jsem konečně na Pipovu otázku čo robím - "Pipo, bliju!!!!" "Dobre, kolíku, ideme domov...." )) Zažil jsem nejdelších 6 minut v životě, bylo mi zle, každý pohyb letadla mi působil neskutečné problémy a navíc v poblité kabině zrovna dvakrát útulně nebylo. A to nejlepší mně ještě čekalo. Po přistání mi technik otevřel kabinu, já mu podal zavázaný pytlík, on jej naučeným pohybem odhodil za forsážní val (občas se to stávalo každému pilotovi, nebylo to nic neobvyklého) a já mu řekl, ať to nikomu neříká, že kabinu samozřejmě umeju. ))) A šel jsem pro hadr a kýbl s vodou, se kterým jsem naprosto nenápadně směřoval poza letadla ke svému éru. A v tom dobrák starší inženýr létání kapitán Focko, který má na stojánce budku a 300 Watový zesilovač, aby překřičel nastartovaná éra při vydávání pokynů pro techniky, zapl flegmaticky mikrofon a na celou stojánku ledabyle prohodil: " Janečka, rychle umejt to poblitý éro, ať může do luftu!!!!" )))))
A v čem je ta historka téměř legendární? Před každým létáním na předletové přípravě byla tzv. Hra letu - řídící létání přezkušoval piloty (žáky i instruktory) otázkami z úkolů, kteréměli naplánované, které se písemně evidovaly a zkoušený pilot v případě nesprávné odpovědi byl vyškrtnut z létání. No a instruktoři od mé příhody dostávali občas otázku: "Letadlo padá do nezvyklé polohy, žák nereaguje na otázky, má vztyčenou pravou ruku a palcem ukazuje dozadu - co se děje a jaký je Váš postup" Odpovědí bylo: "Žák zvrací, přebírám řízení, přerušuji plnění úkolu a vracím se domů" )))
A plus pro mně? Dostal jsem novou kyslíkovou masku a kombinézu, přezdívku "Poblijón" a radu, že když by se mi to stalo na sóle, nejdůležitější je utřít alespoň rychloměr, abych viděl rychlost na přistání. ))) |
|
2x 
