Odstřelení listů hlavního rotoru spojené s katapultáží posádky není úplně ideálním řešením. Výkonné vojenské vrtulníky mají rotor zpravidla se čtyřmi až šesti listy a pro úspěšnou katapultáž je třeba oddělit všechny a naráz. V případě selhání, a to znamená oddělení nějakého listu i jen s malým zpožděním, hrozí vlivem nerovnoměrných sil na hřídeli rotoru další destrukce vrtulníku, nebo i náraz listu do kabiny. V závislosti na výšce by také oddělené listy rotoru nejspíše dopadly ve značné vzdálenosti od vrtulníku a například právě na leteckém dni by patrně diváky nějaký list jen těžko minul.
Neporušený točící se rotor klade stále dost velký odpor vzduchu a brzdí pád, stroj bez rotoru padá jako kámen. Proto jdou konstruktéři hlavně cestou speciálních sedaček schopných pohltit i poměrně velká přetížení. Četl jsem snad něco o 5G, ale jistý si nejsem.
Katapultážní systém má ruský Kamov Ka-50/52, ale je to věc komplikovaná a nákladná.
U nějaké reaktivní stabilizace zase nastává problém v tom, že síla nutná k vyrovnání není konstantní. V různých režimech letu je jiná, tj. nejprve bys musel nějakým čidlem zjistit, jaký reakční moment je potřeba vyrovnat a podle toho nastavit tah onoho reaktivního motoru. Ten by tedy musel být plynule regulovatelný. To vylučuje použití jednoduchého, malého, lehkého a levného motoru na tuhá paliva. Naopak by to musel být motor kapalinový, s vlastní nádrží na palivo, čerpadlem a vším okolo. Jinými slovy, záložní systém řízení kolem svislé osy, jen založený na jiném principu a podstatně dražší. Nemluvě o zvýšení hmotnosti na úkor užitečného zatížení nebo paliva.
|
|
