Požívání vlastních zásob při cestě dopravním prostředkem je naopak přirozené a normální, už mnoho set let.
V rámci boje o zákazníka - cestujícího - začaly kdysi některé aerolinie nabízet na palubě občerstvení, pak se přidaly další - a někteří si možná vzpomenou, co jednou obchodně postavilo na nohy Československé aerolinie - bylo to ono slabvné telecí ragů, podávané teplé i v turistické třídě. Samozřejmě na takový spoj nebylo třeba brát si s sebou kedr se smaženým řízkem a lahváč do ruky.
Pullmannův jídelní vůz býval zařazován do luxustnějších vlaků ne proto, aby se bohatí lidé najedli, ale hlavně proto, aby se měli kde sejít (!!), protože bylo zvykem cestovat ne pohromadě, ale každý ve svém (svých několika) kupé. Přitom v této době skutečného luxusu se za zavřenými dveřmi kupé jedlo - proč proboha ne - akorát ty drobky uklízel kmorník a na daný účel byly i speciální cestoní jídlení soupravy (!!).
V uplynulém půlstoletí při výrazném zvýšení dostupnosti cestování - a to za cenu snížení luxusu - už jídelní vozy nenabízejí extra pohodlné místo k setkávání. Slouží skutečně spíš jako pohyblivý bufet (kde by se taky v Pullmannu podávalo pivo do kelímku, že...) Zdaleka ne každý ale má na to, aby si takovém lepším mezinárodním rychlíku zašel do jídelňáku na skutečný oběd . V "podpalubí" si každý loutá to, co má z domova (pokud má).
Dneska se paradoxně vlaky vracejí k lákání cestujících na servis, časopisy, vlakušky a pojízdný bufet, letecké společnosti naopak vedou své cestující (v levných třídách) k absolutnímu vyhladovění.
Takže ano, pokud bych letěl 1. třídou (a ne nějaký ušmudlaný byznys), tak rozbalit si kedr s řízkem by asi bylo trochu chucpe.
Ale pokud letím sockou - že za ty prachy nestojím dopravci ani za jednu housku - tam si klidně na klín rozbalím utěrku s natvrdo vařenými vejci. Jakékoliv ošívání je v takové situaci nemístnou hrou na falešnou smetánku.
  |
|
