Dvakrát. Jednou před asi osmi lety, ještě u ČSA na Boeingu jako F/O. Skoro všechny noční lety začínaly před půlnocí a byly tedy v plánu jakoby předchozí den. A najednou jsem měl jeden noční charter do Hurgády, který letěl asi v 01,10 místního času, v plánku byl tedy jako 00,10Z, byl tedy v kolonce už na další den. Já ma to koukl a říkal si "jasan, zítra letím noční", a šel jsem tak v jedenáct spát. A za asi hodinu telefon, volá plánovač "Radime, kde jseš?"
"Doma v posteli"
"Vždyť letíš Hurgádu!"
"Ne, to až zítra"
"Nene, dneska, posádka už jela do letadla tak tam doraž"
No nemusím říkat, co to bylo za fofr, stihnul jsem to tak akorát, že jsme neměli sekyru. Detaily si samozřejmě ponechám, protože by mi i po letech mohli policajti sebrat body. Byla klika, že u ČSA se chodilo u delších letů na briefing povinně už hodinu a půl před odletem, tak se na to přišlo včas.
Pro mě to nemělo žádnou dohru, jen jsem to vzal jako ponaučení. Mělo to jednu smutnou okolnost. Ten plánovač, co mi volal, chvíli na to za podivných okolností po příchodu na ubytovnu tragicky zemřel. Byl jsem jeden z posledních, co s ním mluvil.
Podruhé jsem zaspal letos na podzim, naštěstí jsem měl letět jen jako dead-head, tedy nikoliv jako letící. Den předtím jsem měl krásnou kombinaci přesně na hranici normy. Ráno v pět vlakem do Bratislavy, odtud letět Boeingem do Innsbrucku, pak do Berlína Schönefeldu a pak do Paříze na CDG. Do toho volá plánovač, že změna, z Berlína to bude Manchester a pak poletím linkou Air France do Paříže, tam přespím a ráno jako dead head naší linkou do Prahy. No tak se to natáhlo a na hotelu v Paříži jsem byl o půlnoci totálně zničenej s tím, že vstávat musím v šest. Doteď nevím, jestli budík nezazvonil, či jsem ho nevědomky típnul, nicméně je fakt, že když jsem se v devět probudil, bylo už éro nad Frankfurtem na cestě do Prahy. Jako kapitán letěl kamarád, se kterým jsme dělali v roce 97 časoměřiče na Memoriálu Zdeňka Běhounka, takže stará známost a jak mi pak říkal, přišlo mu divný, že jsem ho nepřišel dopředu pozdravit, ale myslel si, že jsem třeba nějakej uraženej nebo co - a já si zatím chrněl v pelechu.
Protože to byla jediná linka na CDG toho dne, a z politických důvodů jsem byl vyžádán na jeden konkrétní let příštího dne z Prahy (holt osud bývalého "panského kočího" z bizjetů), nezbylo, než mě stáhnout domů přes Heraklión, kde jsem vystoupil z mašiny letící z Pařǐže a vlezl si do éra letícího do Prahy, které bylo narvané a tak jsem musel letět s holkama v zadní galley na jumpseatu, což byl jeden z mých nejhorších zážitků, neboť jsem si tam připadal jak v čekárně na peklo. Ne kvůli těm holkám, ale kvůli tomu, jak to tam hlavně při vzletu vypadá.
To jsem se zase rozkecal...
|
|
1x 
