Myslím, že celá tahle debata, která se tu čas od času v různých obměnách opakuje, se dá shrnout do dvou základních axiomat.
Axiom prvý:
Všude je chleba o dvou kůrkách.
Každá pozice bez ohledu na odvětví podléhá tlakům kapitalistického rozvoje (nebo socialistické regulace), takže co se pro jednoho mlůže zdát nesnesitelné, je pro druhého denní standard, jho, na které si už dávno zvykl. Je celkem logixcké, že někdo využije (až zneužije) něčí touhu létat, stejně jako roky (desetiletí !) některé systémy těžce zneužívají touhu - potřebu - některých jedinců používat svůj intelektuální potenciál k pomoci potřebným - tedy k vykonávání medicinských profesí. I v našem oboru se za povinné vzdělání musí platit - a pokud si jedines na své "doškolení" ještě není schopen vydělat, musí se smluvně zavázat k otročení v tom či onom zařízení. Bezostyšnost, s jakou je toto řešeno třeba u nás - na to nemá ani O´Leary. Takže je na každém, ať si to přebere - a pokud mu ještě stojí za to léčit české pacienty, tak zůstává, pokud už ne, léčí v Anglii, Holandsku - nebo dělá něco jiného.
Axiom druhý
kapitalistická racionalizace má velice prospěšný charakter do určité míry - meze. Za touto mezí ale působí destruktivně. Destrukce může být směřována vně s jasným ziskem pro vlastní zaměstnance a dlouhodobou stabilizaci a expanzi firmy (jde to, viz: Baťa), anebo dovnitř za cenu bezohledné spotřeby lidské síly (viz: Ryanair).
Je otázka, kam si tu mez "snesitelnosti" nebo "přijatelnosti" kdo položí. Až Ryanair zavede lety "nastojato" (bez zavazadel, jen podle maximální hmotnosti), bude jen jasné, co si jsou ještě cestující a EASA schopni nechat líbit. Až Ryanair bude ztrácet piloty, protože u něj nikdo nebude chtít létat a/nebo až pořadě spadnou 3 Ryanairská letadla (ať z technických nerbo lidských příčin), bude jasné, že to O´Leary s tlakem na zaměstnance přehnal. Do té doby je zbytečné o tom mluvit, pokud nemáme možnost to jakkoliv ovlivňovat.
A nic nového pod sluncem. Všem, kteří tenhle baobab čtou doporučuji jako povinné studium krásnou povídku Josefa Nesvadby (už) z roku 1966 - "Mordair". |
|
