Já jsem v mládí celkem dost lezl po stromech. V sobotu jsem lozil po ořechu a furt mi to nic nedělá. V horních větvích už dost přemýšlím o tom, co kdyby, ale je to víc zábava jak strach nebo křeč.
Kdysi jsem byl v Alpách na jakési plošince nad jakýmsi zlomem, čtverečkovná průhledná kovová podlaha. Ještě dost foukalo, tak se celá lávka kývala. No úplně suverénně jsem na ten konec lávky (se zábradlím) nešel, ale nedalo mi to abych se s té výšky podíval...
Tak nějak mi to nevadí. Proto asi nelítám v reále. Jak to tak čtu, tak je to skoro požadavek.  |
|
