No, s tím co se komu líbí...
Jednou, letíce do Toronta, vedle mě seděla postarší elegantní paní z Bukurešti, která evidentně necestovala často. Dali jsme se do hovoru (pravda, krapet lámaného) když potřebovala pomoct s vyplněním papíru pro imigrační úředníky. Pak se ještě ptala, jak to chodí v Torontu na letišti. Najednou se objevili lehké (ale opravdu lehké) turbulence a kapča zapnul čudlík na připoutání pásů.
Paní evidentně znejistěla a ptala se, jestli je to vážný. Já, jako správný gentleman, chtíce ji ujistit, že se vůbec nic neděje jsem ji odvětil že nikoliv, ale že turbulence se moc nedají předvídat, takže kdyby se náhodou, ale opravdu čistě náhodou stalo, že by byly turbulence vážnější, případně kdyby se letadlo o pár desítek metrů propadlo, tak aby jsme se nezranili když nás to vyhodí ze sedačky...
Chudák paní křečovitě sevřela opěrky, a strnulý výraz ve tváři ji vzdržel až do Toronta (ještě asi hodinu a půl). Pusu otevřela už jen jednou - to když si po chvilce si brala nějáky prášek na uklidnění...
A tak jsem byl zas jednou místo za gentlemana za slona v porcelánu (nebo spíš za vola)...  ))
|
|
1x 
