Nevím jak na 737, ale asi je třeba se na to koukat ze dvou pohledů a bez ohledu na typ:
1. - fotorealita. Zkoušel jsem několikrát fotografovat panel v ATR v noci - za letu na zemi, automatem, s nadrženým časem, s bleskem -a pokaždé vyšel JINÝ panel. Někdy šedý, někdy okrový, někdy modrozelený, někdy černý. Na žádné fotce nevypadal tak, jako ve skutečnosti. Dospěl jsem k závěru, že "fotorealita" je velmi relativní.
2. fyziologie oka a změny v čase. Ergonomicky je žádoucí, aby údaje, které se nehýbou, byly čitelné, když se na ně podíváš. Mají být kontrastní, ale ne s ostrým světlem, aby "nepřitahovaly" oko z periferního vidění a tím ho neunavovaly. To mají být nápisy kolem knoflíků, polohy přepínačů, podsvětlení neaktivních tlačítek na panelech. Pak mají být světla, která oko přitahnou, ale jen když je třeba - kontrolky poruch, TCAS, nadlimitní režimy motorů. Středně by měly svítit údaje, kam oko klouže z pohledu ven, měly by být dostatečně kontrastní, ale nesmí oko "přesvítit", protože pak při návratu pohledu do tmy před letoun nic neuvidí. Oko má velkou přizpůsobivost a základní akomodace (přizpůsobení tmě) trvá 15-20 minut, dlouhodobá až 40 minut. Při pohledu do světla se vše shodí a akomodace začíná nanovo. Proto pilot při nočním letu když přijde z osvětlené kabiny cestujících vidí blbě a musí si chvíli zvykat, než to vezme do ruky. A na druhou stranu po několika minutách nočního letu se mu zdá, že budíky svítí moc a trchu si je přitlumí - podle potřeby.
Takže - přeberte si to sami, co vlastně chcete doma, u monitoru, určitě vám i při "nočním letu" svítí někde nějaká lampa, o akomodaci není ani řeči. Napodobit se to dá, leda byste měli kompletně zavřenou simulátorovou bednu, s promítáním situace před letadlem na screen 3 metry před váma a s monitorem s budíky v klíně. Jinak je to vždycky jen a jen absolutní primitivizace (při vší úctě k autorům panelů, je obdivuhodné, co dovedou). |
|
