U těch malých letadel to s tím úhlem náběhu tak slavné není - většina z nich má jakousi obdobu páčky na náběžné hraně křídla (prostě obyčejný on/off spínač), která má nějak nastavenou pružinu nebo protizávaží, které ji udržují v pozici "NEstall". Z této pozice se dostanou dostatečným proudem vzduchu z vhodného směru, který ji nadzvedne a udržuje zvednutou, pokud je letadlo mimo povolené obálky. Neřeší ale žádné speciální proudění (například skluzy, ale i ostré zatáčky, přetažení na rychlosti, apod.), jiné změny obtékání, měří jen na jednom ideálním místě, atd...Defacto se tak nejedná o měření kritického úhlu náběhu, i když je to tomu velmi blízko a za normálních situací (nácvik pádu) to stačí.
Pokud jde o ty dopraváky - varování o stallu je řešeno striktně měřením úhlu náběhu nezávislými sondami, jeho vyhodnocením a varováním v podobě stick shakeru před dosažením kritické hodnoty. Stall je jev, který s rychlostí vůbec nesouvisí.
S tím přistáním a natahováním....dopraváky se přistávají trochu jinak než malá éra. Např. u 757:
- V prvé řadě létají už samy o sobě ve většině režimů letu díky šípovitosti křídla natažené pár stupňů nad horizont. U 757 je to např. od 1.5 stupně v přistávací konfiguraci v ILS až nějakých 7.5 stupně při klapkách 5 a level flight (závislé od výšky, hmotnosti, atd.). Teoreticky (nedoporučuje se by se tak nechalo dosednout bez jakékoliv změny klopení a příďák by byl pořád nad drahou.
- V řadě druhé se u dopraváků přistává na na rychlosti Vref (1.3x vyšší než stall speed jestli se nepletu), při správném provedení rychlost neklesne do dosednutí o více než 5kt pod Vref
- V řadě třetí - protože hrozí tailstrike, není možné zvednout příď nahoru nad určitou hodnotu - u 757 je to třebas cca 10.5 stupně (u verze -300 dokonce jen 8). Protože ale z mnoha důvodů hrozí nechtěné zvýšení klopení a kontakt ocasu s dráhou, je přistávací pitch při doteku potřeba držet v rozmezí cca 4-6 stupňů.
Technika je tak úplně jiná než u malých letadel. Nesmí se dělat vydudlání, nesmí se zvyšovat klopení do dosednutí pro udržení výšky, nesmí se nechat vytrácet rychlost, nelze opravovat potlačením, nic takového. Vpodstatě se prostě letí ILS na 1.5 až 2 stupně pitch, pak se za to malinko škubne na 4-6 stupně a stáhne se výkon motorů a éro dosedne. Jakékoliv opravy nebo hraní si s tím je možné řešit jen v hrozně malinkém rozmezí pitch a nebo výkonem motorů (nutno brát v potaz že u prouďáků s motory pod křídly zvedne příď i jen samotné přidání výkonu) a každý takový zásah příšerně prodlužuje plavání, délku dojezdu a tím potřebnou délku dráhy. Není tak divu, že je s tím lepší někdy prásknout, ale aspoň do správného místa a taky jak strašně je důležité před přistáním přesné a stabilní přiblížení, protože z něj se pak moc oprav ve vlastním flare neudělá... |
|