Kritéria mohou být skutečně různá - pro mne (jako cestujícího) je letištěm hrůzy Zurich Kloten. Fakt když tam měla poprvé letět moje ségra těsně po převratu, tak jí jeden kolega v práci dával rozumy na cestu na Západ - a říkal: "Curych, to je strašný. Tam vždycky lítaj nejmíň půl hodiny kolem dokola, jakoby ti nemohli najít a pak s tím prásknou o zem jako s cizím." Tehdy jsme se tomu chlámali, ale pak pokaždý (!) když jsme tamtudy letěli ať já, nebo ségra, tak to bylo přesně, jak ten člověk říkal.
Jednou dokonce (nevím, jestli jsem to sem už nepsal) jsme letěli ještě se Swissairem starým A319, "vorvanym jak samice," ten když dal na startu motory na vzletový výkon, ozývalo se z motoru cosi jako příklepová vrtačka. Tak trochu tyhle zvuky bývají dost časté, ale po úvodním stoupání, tak po 1-2 minutách, když se režimy motoru přestaví, tyhle zvuky obvykle utichnou. Tady en rambajs ale byl silnej a vostrej. Bylo vidět, že se bojej všichni - tentokrát i já, v ségře by se krve nedořezal. Hned po startu jsme vlítku do těžkcýh sraček. Turbulence jak v metru na výhybkách, před okýnkem chvíli déšť, chvíli jiskřící krystalky, chvíli bubnovaly i kroupy. Po obvyklých 3 minutách pilot trochu stahl otáčky - a příklepovka ztichla. Jenže po dalších cca 30 sec. kymácení bylo slyšet, že pilot znova zaroštoval, přidal - a příklepovka se zas ozvala. Nevím, jaký to byl režim, ale měl to tam nandané 45 minut - prakticky až nad Šumavu - teprve když začal klesat do Prahy, tak to ztichlo.
No a já jsem přesvědčen, že za to celé mohl zlý duch Curychu. |
|