Krásně napsáno, plně souhlasím. Nedávno jsem byl lítat na LKMT, fotky pro ilustraci a zájemce zde:
http://willgallery.czweb.org/index.php?folder=/2006-09-25-LKMT/
Byl to pro mě zážitek, obzvláště když nás řídící na přistání poslal na 04, mezitím co druhé éro 5 vteřin po nás povolil na 22. Čekal jsem řvaní, poukazování na chybu atd., jak je tomu často na IVAO sletech a po nich. Nic. Piloti obou letadel se v klidu zeptali jestli to řídící myslí vážně, pak ten náš otočil éro do levého okruhu rwy22 a v klidu se ohlásil v třetí zatáčce. Řídící jej povolil na finále s tím, že se na něm má zahlásit. Přistáli jsme, opustili RWY - vše bez hlášení - tady jsme čekal, že pilot pomaže hned na věž a bude mít pojeb za nedodržení pokynů - zase nic. Všechno v pohodě. Pochopil jsem, že to v tom reálu zase tak horké nebude a že asi ani nebude mezinárodní letiště jako mezinárodní letiště, myslím že v Praze by tohle asi neklaplo.
Mrzí mě, že nepamatuji dřevní začátky online létání v ČR a tuhle nadšenou náladu co Vojto popisuješ. Je to jako u nás v práci, čím více se firma profesionalizuje, tím větší jsou nároky na zaměstnance a jaksi se ztrácí to amatéristické nadšení. To kvůli kterému jsem tady kdysi začínal pracovat. Ještě se tu u nás najde pár nadšenců, kteří potáhnou za práci když je třeba a obětují kus volného času (Tímto si uvědomuji, že dnešní IVAO in TV Event asi už nestihnu - píšu z práce.), ale takových lidí je moc málo. Nejlepší kamarádi co jsem tady měl už pracují jinde. Stali se obětí "profesionalizace" a nebylo to tím, že by byli špatní pracovníci - právě naopak. Neunesli ale nápor všech nových požadavků, co všechno musí umět, splňovat, jak se chovat, mluvit, co si oblíkat - i pokusy o to nařídit co si myslet a jak trávit volný čas tady byly. (Naštěstí jen byly.)
Přiznám se, že já jsem velký trémista - žádný macho co si myslí, že nad něj není. Na IVAO jsem začínal v nedělní rána, když nikdo nebyl online - abych neobtěžoval druhé - ty co to umí. Dodnes mám tento termín z celého týdne nejraději. Později jsem měl obrovské štěstí na tolerantní lidičky, kteří mi lecos osvětlili. Vzpomínám, jak jsem startoval z Prahy a nemaje charty bloudil po pojížděčkách - tehdy mě myslím Adam Jandora navigoval přes text - teď vpravo - teď vlevo. O něco později jsem na nějakém úterním eventu úspěšně odstartoval z Prahy a po předání Markymu na CTR kdy mu neseděla moje výška mi v klidu vysvětlil jak je to s nastavováním QNH po průletu převodní hladinou - já to do té doby prostě nepoužíval. Pak si mě vzal do parády Serž - požádal jsem jej o to, no a ten mě dovedl až k úspěšné zkoušce na FC - Serž byl pro mě doslova studnicí informací a na tohle období rád vzpomínám. I dnes se mám stále co učit a to mě právě na tomhle baví. Přesto mám strach lítat na velkých Eventech, abych nebyl za blba a druhý den mě nevláčeli po péráku.
V každé zemi se ale asi odbornost řídících i pilotů bere jinak, letos jsem při IFR tour narazil na týpka co měl odlítané přes 3500h - druhá pilotní hodnost - ta se dostane za 10 odlítaných hodin. Trochu jsme se miškovali na trase, zkoušel jsem ho kontaktovat po chatu a taky mu o sobě dával vědět na UNICOMu... nic žádná odezva... Pak jsme klesali a na cílovém letišti se připojil řídící... no a onen týpek se po dvou hodinách letu raději odpojil. Druhý den startuji další leg a koukám, že to letí znovu - a zase tak když na trase nejsou žádní řídící... Pochopil jsem, že on prostě o řídící a komunikaci s ostatními nemá zájem a i tak existuje, baví ho to a dokázal nalítat přes 3500h. Ten samý den, jsem se letěl s člověkem co byl o pilotní hodnost výše než já SC - nalítáno 180h. - O komunikaci na Unicomu nejevil zájem, na pojížděčce mě předjel jako by neměl A320 ale F1. Jen aby byl první v luftě... No a když jsme pak dolítali pod řídícím, tropil kousky, že jsem se nestačil divit... a řídící asi taky. Nevadilo mi, že než zareagoval na řídícího, třikrát si to nechal zopakovat a pak mu stejně trvalo půl minuty než provedl. Nalítnout radiál na VOR taky nezvládl, nakonec ho řídící horko těžko dovektoroval na přistání... Vadilo mi, že v tu chvíli jsem měl pocit, že zvládám lítat líp než on a tím pádem, že on má SC neprávem - popřípadě na něj v divizi nejsou kladeny takové požadavky jako na mě.
Jsem v 99% případů tolerantní člověk, nováčkovské neznalosti umím tolerovat a když můžu a vím, tak poradím, stejně jako kdysi radili druzí mě. Zároveň mám dost velké obavy z vlastních chyb a jejich netolerance druhými. Zdá se mi to, nebo ta nevraživost není jen na IVAO, periskopu, v ulicích a hospodách. Je prostě všude. Odkud se bere, proč se neumíme semknout, jít kupředu jako celek, pomáhat slabším a zároveň vyzdvihovat ty šikovné a silné co něco umí za vzor? Při virtuálním lítání, v práci, v každodenním životě? |
|
